Když Mindok oznámil ulovení možnosti lokalizace chválené deskovky Daybreak, mnoho hráčů jistě zaplesalo. Oceňovaný projekt Matta Leacocka, jehož práci pravděpodobně znáte hlavně díky Pandemicu, sbíral nominace i deskoherní ceny ve velkém, ba dokonce se mu povedlo získat i ocenění Spiel des Jahres v kategorii pro pokročilé. Aktuální téma pojednávající o klimatické krizi lákalo na unikátní zážitek, který by neměl chybět ve sbírce žádného nadšence. Po mnoha partiích se však ukázalo, že to zase tak horké nakonec není.
Zachráníme planetu?
Rozbřesk, jak název počeštil vydavatel, slibuje kooperativní snažení 1 až 4 lidí, kteří se vžijí do role jedné ze světových mocností (USA, Čína, Evropa a Rozvojový svět), jež postupně zavádí pravidla a technologie, aby zabránily globálnímu oteplování a vybudovaly odolnou společnost, která zvládne překonat palčivou krizi. To se podaří ve chvíli, kdy kolektivní uhlíková stopa nebude převyšovat sekvestrační schopnosti planety, čímž dosáhnete tzv. drawdownu, tedy navršení snah ambiciózního planetárního projektu.
Ačkoliv v reálném světě je cesta k takovému cíli už poměrně složitá, ve hře to zas tak komplikované není. Ve skutečnosti jediné, co vám k tomu stačí, je hraní akčních karet a vypořádávání se s několika hrozbami na poli celkově 6 kol.
zdroj:
Mindok
Každé začne tím, že vyložíte určený počet globálních krizí (o jedné víte, zbytek je zatajený) a vyberete jeden ze dvou světových projekt, který vám pomůže dosáhnout kýženého cíle. V praxi to znamená, že jedno nese pozitivní efekty, druhé zase negativní, ale jde tomu předejít či zamezit. Fáze je však spíše přípravou a předzvěstí budoucna.
Společně sami
Následně pokračuje hlavní hybná síla, kterou je hraní karet. Líznete si počet podle toho, jak moc vaše mocnost upadá do krize, a poté je hrajete dle svého nejlepšího uvážení třemi způsoby.
Prvním a nejdůležitějším je aktivace efektů na vyložených kartách. Každá mocnost začíná s pěticí startovních, které nabízí základní efekty fungující jako začátečnická živná půda v boji s oteplováním. Pro provedení efektů kolikrát musíte splňovat podmínku, respektovat četnost, případně odhazovat karty z ruky pro aktivaci.
zdroj:
Mindok
Druhý způsob funguje jako posilovací, kdy kartu vložíte za už vyložený kus. Tím buď můžete aktivovat globální projekt, zamezit následkům krize, případně posílit efekt jedné z vašich pěti karet před vámi dodatečnými symboly. No a třetím způsobem dříve vyložené efekty překryjete a získáte nové. Důležitým aspektem je, že nový vchází v platnost okamžitě, takže se nabízí možnost maximálního využití existujícího efektu, který záhy nahradíte novým, čímž častokrát dostanete v podstatě další akci zdarma.
Jestliže hrajete ve více lidech, tuto fázi provádíte simultánně. Respektive je jedno, kdo co v daný moment udělá, záleží pouze na domluvě. Ta se v prvotních chvílích zdá jako důležitá, avšak relativně brzy člověk zjistí, že kooperativní prvek je docela utlumený a kopání na „vlastním písečku“ je hlavním bodem soustředění. S výjimkou několika málo interakčních efektů, s nimiž si můžete pomoci.
Ona obecně míra interaktivy mezi hráči je trochu zklamáním, jelikož nepřichází vyložený pocit toho, že se svět semknul. Na druhou stranu ale díky tomu perfektně funguje sólo, které je režimem, který se dá doporučit nejvíce. Herní doba je o samotě dost svižná a nedochází k zádrhelům s ostatními.
Nevyhnutelné změny
Jakmile všichni odehrají karty, zkontrolují, jestli splňují požadavky na odběr energie. Kdyby se stalo, že nikoliv, za každý chybějící dílek si musíte vzít jeden z žetonů komunity krize, jejichž akumulace je jednou z cest k neúspěchu. Posléze všichni spočítají svou uhlíkovou stopu, kterou skládají z počtu špinavé energie a produkovaných emisí.
Sečtený uhlík se v podobě žetonů umístí na herní plán. Následuje možnost sekvestrace, tedy odebrání daného počtu uhlíku podle toho, kolik lesů, oceánů a speciálních turbín se ve světě nachází. Pokud při odečtení došlo na to, že vám nezbyl žádný, dosáhli jste zmíněného drawdownu a máte nakročeno k vítězství. Jestli však ještě nějaké kusy zbývají, umístíte je na stupnici teploměru, ukazující oteplení planety.
Stupnice je klíčová kvůli tomu, že jejím plným naplněním opět všichni prohrávají. Postupné naplňování zase určuje, kolik karet krizí se táhne a kolikrát budete házet kostkou planetárních změn.
S ní házíte hned v další fázi. Hody určí žetony, jimiž musíte na herním plánu posunout. Jakmile žeton dosáhne políčka zlomu, vyhodnotí se jeho efekt, díky němuž se mohou přidat další uhlíky na teploměr, případně se vytáhnou dodatečné karty krizí. Ty začnete postupně vyhodnocovat vzápětí, což s sebou většinou nese nepěkné následky, kvůli nimž odhazujete karty, případně ztrácíte žetony odolnosti. A ve chvíli, kdy nemáte požadovaný žeton odolnosti, komunita se propadá do krize. Jakmile máte tohle všechno za sebou, zkontrolujete, jestli jste dosáhli drawdownu. Pokud ano, vyhráváte. Jestliže ne, zvýšíte si odběr energie podle podmínek a postoupíte do dalšího kola.
Přístupnost snoubící se s přemýšlivostí
Pokud hrajete v sólu, většinou máte hotovo do 45 až 60 minut. Ve více hráčích se doba povážlivě natahuje a ve čtyřech jsme se hrou klidně strávili dvě a půl hodiny, což samozřejmě je podmíněné tím, že někteří zkrátka potřebují poradit. Což se děje často, protože karty na ruce jsou veřejnou informací. Proto se do jinak kooperativní nátury může propsat syndrom alfa hráče, který v konečném důsledku bude řídit snahu. To už ale záleží na tom, s kým hrajete.
zdroj:
Mindok
Herní formule Rozbřesku však funguje pěkně a nehledě na hráče přichází s příjemným tempem. Poněkud atypicky sepsaná pravidla i přes svou formu přejdou rychle do krve a většinou nic nebrání tomu, aby partie pěkně ubíhala. A už po prvním odehraném sezení budete drtivou většinu údržby dělat automaticky.
Hraní karet i sestavování malého a pomíjivého enginu funguje spolehlivě, přičemž přináší řadu zajímavých vrstev, nad nimiž se dá přemýšlet. Zároveň to ale není vysloveně nutné a zábavu si užijí i méně myslící jedinci. I kvůli tomu, že vůně tématu prostupuje snad všemi mechanismy i prvky.
Optimistické odvrácení skonu
Jistý problém lze najít v náhodě, na kterou titul spoléhá až příliš silně. Ať už v hodu kostkou, vytahováním karet krizí (které jsou až na jednu většinou tajemstvím, na něž se nedá připravit) nebo prachsprostým lízáním karet na ruku. Občas se situace sejde tak, že hráči s osudem nejsou schopní nic udělat. Hra v těchto momentech jasně ukazuje, že náročnost tak trochu vytváří umělým házením klacků pod nohy, s nimiž zúčastnění nemohou nic dělat. Rozbřesk často hráčům vyrve otěže z rukou a nominuje je do pozice pasažéra, který sice ví, že vůz jede špatně, ale nemůže s tím už nic udělat.
Diskutabilní je rovněž provedení. Snaha o maximální ekologický přístup je chvályhodná a měl by ji razit každý. Absence plastů a využití recyklovaných materiálů je dobrým nápadem, jenž obecně neplechu nedělá. Tady se však trpí na kontrolu kvality. V našem balení trpěly komponenty na nedokonalé vyhotovení, projevující se ošoupanými nátisky, nedokonalými tvary a vybledlými barvami. Navíc krabice by snesla trochu lepší materiál, protože se lehce drolí/špiní.
Obecně však zpracování zdárně podporuje téma, čemuž pomáhají ilustrace Madse Berga. Syté pastelové barvy s futuristickými motivy navozují optimistickou atmosféru, která značí, že pro lidstvo ještě není úplně pozdě. A stejně tak pro překladatele, jimž sice unikla jedna výrazná chyba na kartě, ale jinak lze lokalizaci považovat za zdařilou.
Za takovou se dá obecně považovat i Rozbřesk jako celek. Přestože by člověk od vítěze Spiel des Jahres očekával trochu více, zajímavé téma a dobré tempo přístupného engine-buildingu hře zabezpečují štempl „doporučeníhodné“. Přesto zůstává pocit toho, že se tady mohl zrodit přeci jen zajímavější titul.