O Incredible Dream Studios jste už dost možná slyšeli – parta nadšenců, která světu představila zajímavý fantazijní svět značky Kinfire, který díky Old Dawgu dostal české jméno Rodozář. Jde o vtahující prostředí se skvělými ilustracemi, které slouží a bude sloužit jako kulisa k několika hrám lišících se rozsahem i přístupy.
Hlavním artiklem značky jsou Kroniky Rodozáře, jejichž český překlad se teprve chystá ve spolupráci s Xzone. Jde o rozlehlý kampaňový zážitek, který vám zabere desítky hodin. Ještě předtím se nicméně Old Dawg rozhodl, že tuzemské zájemce se světem seznámí skrze trojici her Rodozář: Bezcitova laboratoř, Marnivostina síň a Pohrdova pevnost. Jak se to těmto povážlivě menším krabičkám daří?
Vstupenka do barevného fantasy
Každá z nich funguje jako samostatná ucelená výprava do Studny Atiosu, kde se dva hrdinové snaží porazit hlavního nepřítele dané sady. Vše se odehrává na stejných základních principech, pouze se mění dovednosti, efekty a Pán Studny. S jednou krabicí ke stolu mohou usednout až dva hráči, ale když zkombinujete dvě edice, ponoru se zúčastní až čtyři lidé, každý za svou postavu.
zdroj:
Old Dawg
Vydavatelství k recenzi poskytlo dvě varianty – Marnivostinu síň a Pohrdovu pevnost. První Paní na dně s pomocí svých služebných spřádá své pavučiny, aby dosáhla dokonalé krásy. Té se postaví buď elfí lupička Asha s dýkou a krkavčím talismanem, nebo asi nejlepší postava z výčtu, kterou je Khor – duše uvězněná v kovové zbroji a s roztomilým společníkem.
V druhé edici se zase potkáte s Pohrdem – povrchním ztělesnění pokřivené spravedlnosti, který potrestá každé ukřivdění neúprosným způsobem. Nadějí jeho poražení je bard Feynem, kterého pohání zkušenosti z armády i týmový duch. Nebo zkuste neohroženou taktičku Naz z rodu Větrnic, která umí ovládat vítr, její kůže je tvrdší než žula a mysl ostrá a připravená rychle měnit taktiku.
Průzkum zakázaných hlubin
Pokud bych měl obě edice hodnotit zvlášť, zajímavější mi přišla Marnivostina síň, která lépe promlouvala tématem, postavami i trochu větší výzvou. Nicméně uznávám, že druhá krabice je obecně o ždibec lépe vybalancovaná, což ocení především sólisté. Ovšem kdybyste si museli vybírat pouze mezi jednou variantou, volte Marnivost.
Výběr nemá vliv na základní mechanismy a pravidla. Pokaždé platí, že je vaším úkolem dostat se až na dno Studny, kde se postavíte finálnímu bossovi. Každá Studna je složená z prostřední karty se záporákem, který má unikátní efekt, jehož vždy obklopují čtyři výzvy. Ty se postupně snažíte zdolat, což vás odmění různými bonusy, ale hlavně se tímto způsobem tenčí balíček Studny, jenž musíte vyčerpat.
S tím vám pomůže balíček hrdinských akčních karet s různými efekty. V každém tahu si zvolíte, jakou výzvu se pokusíte splnit a následně na ni můžete zahrát kartu z ruky. Omezením nicméně je, že karta musí být stejné barvy jako výzva (modrá, červená či zelená), případně je bílá, což supluje žolíka.
Postupování s rozmyslem
Všechny výzvy mají danou bodovou hodnotu, kterou pro zdolání musíte dorovnat nebo překonat. Abyste se na číslo dostali, poslouží kromě zahrané karty ještě posilnění. Pod zahranou kartu lze položit ještě další dvě, jež výsledek navýší (stále je zapotřebí dodržet barvu, tentokrát na zahrané kusovce). Krok může udělat kdokoliv nehledě na aktivního hráče (v sólu samozřejmě jenom vy).
Jakmile budete s bodovou hodnotou spokojení, vezmete ještě čtyři kostky a hodíte jimi. Počet identických barev zdolávané výzvy finální číslo ještě povýší a vy zjistíte, zda jste zaznamenali úspěch či selhání.
Pokud by se pokus nevydařil, na výzvu umístíte odpovídají počet žetonů pokroku a vyhodnotíte podmínku selhání. Budete-li ovšem úspěšní, výzvu položíte na odhazovací hromádku a vyhodnotíte odměnu za zdolání. Pokud udává, že máte Studnou pokročit hlouběji, přesunete daný počet karet z dobíracího balíčku na odhazovací.
Tím končí tah aktivního hráče, který ještě před předáním žezla dalšímu zkontroluje, zda se vedle bosse nenachází nějaké prázdné místo. Pokud ano, zaplní ho vrchní kartou z balíčku Studny.
Konečně na dně
Takhle se pokračuje do chvíle, než neumřete, nebo se vám podaří dostat na dno, kde váš ještě čeká potyčka s titulním zlounem/zlounkou. Odhodíte všechny výzvy a nahradíte je čtyřmi unikátními kartami, které zpravidla musíte překonat, abyste vůbec mohli udělit poškození cíli. Když se vám ho povede zlikvidovat, země bude zase o kus bezpečnější.
Z popisu už vám asi došlo, že to ale nebude až takhle jednoduché. Kromě kostek a číselných hodnot do hry promlouvají speciální efekty, které občas jdou proti vám, jindy pomáhají. Negativní část se většinou nachází na „nepřátelských“ kartách, zatímco pozitivní zpravidla skrývají karty dovedností daných hrdinů.
zdroj:
Old Dawg
Každý má trochu jiný styl, takže zatímco někteří díky brnění vydržení opravdu hodně, jiní jsou zaměření třeba na podporu. Všichni navíc mají unikátní schopnost a zároveň rodozářovou lucernu – prostředek pro zapuzení místního zla zastupující roli mocného nástroje pro kritické situace.
Když se naučíte správně pracovat s odměnami, efekty a svým balíčkem, zjistíte, že i přes přítomnost kostek není Rodozář dílem postaveným na náhodě. Samozřejmě, ve vypjatých situacích vám smůla občas radost neudělá a v opravdu krajních případech vám nohy podkopne, ovšem většinu času je to důsledek špatné strategie, kterou ovlivňují i karty Vyčerpání, což jsou postihy získané dobíráním nové ruky karet a jeden ze způsobů, jak selhat.
Kooperace i samota
Obecně jde o sympatický systém zhruba hodinového sezení, který skvěle funguje v libovolném množství hráčů, přesto je kooperace o kus zajímavější než sólo. Důvodem jsou pěkné kombinace s dalšími přísedícími i efekty, s nimiž se zachovává slušná interakce.
zdroj:
Old Dawg
Největší výtkou tak nakonec je trochu omezená znovuhratelnost v případě, že si koupíte jenom jednu verzi, ale taktéž pocitově podstřelená obtížnost. Je sice možné si ponor ztížit menším množstvím životů, ale jakmile se trochu seznámíte s postavami i nástrahami, Studnou často projdete jako nůž máslem (pokud se zrovna nesejdou vyloženě špatné okolnosti).
To si někam pověsím
Naopak obrovskou pochvalu si zasluhuje vizuál pocházející z mysli Kate "vesner" Redesiuk. Je radost se dívat na každou z karet, užívat si její zpracování i luxusní lesklou úpravu u postav. Ilustrace jsou plné detailů, nápadů a oči jsou neustále oslněné. Snad jenom ty barvy mohly být kontrastnější.
Kompaktní krabička mezitím dělá radost svými skoro „cestovatelskými“ rozměry a tvrdým materiálem, díky němuž víko slouží jako miska na házení kostkami. O něco méně přesvědčuje zvolený materiál pro karty, u něhož se bojím, že bude stačit málo, aby se „oprýskal“.
Osobně mě pak asi nejvíce mrzí, že tyhle hry vyšly před Kronikami Rodozáře. Prostor pro představení světa je tady povážlivě omezený a asi by mi bylo sympatičtější, kdybych se s ním prvně setkal u plnotučné výpravy. Už jenom kvůli tomu, abych měl k jednotlivým postavám bližší vztah. Přiznávám se ale, že díky předkrmu jsem o kus zvědavější.
I kdyby se ale jednalo o to jediné, co tu ze série vyjde, rozhodně by to ostuda nebyla. Rodozář: Bezcitova laboratoř, Marnivostina síň a Pohrdova pevnost jsou příjemné menší karetky, kde se hezky snoubí strategie s náhodou. Takže jestli chcete atraktivní menší kooperačku z povedeného fantasy světa, tady krok vedle neuděláte.