Kdo by to byl řekl, že se klasické domino bude tu a tam vracet na naše herní stoly v originálních obměnách. Kdysi se o vyloženou senzaci postaralo Kingdomino, teď tu máme nového uchazeče zvaného Pyramido, který vás vezme do Egypta.
Pyramido od Ikhwana Kwona, autora Alenčiny zahrádky, z vás udělá architekty pyramid pro faraona Mida. Ve výsledku bude chtít jen jednu, tu nejhonosnější, ale po zkušenostech s tím, jaké pyramidy se dočkal jeho otec Mino, nenechává nic náhodě a radši si vybere z několika od různých architektů.
Z herního hlediska to znamená, že si každý hráč staví svou vlastní pyramidu, přičemž ta nejlépe obodovaná přinese svému strůjci vítězství. Pyramido se proto řadí do škatulky her označovaných jako „multiplayer solitér“, tedy každý si hraje na vlastním písečku a jedinou interakcí je zde společná nabídka dominových dílků.
Rozumný obsah krabice, rozumná doba přípravy
Nicméně Pyramido přichází s velmi chytrým stavěním a průběžným bodováním, které nutí k zamyšlení a bez přemýšlení o několika budoucích tazích se tu neobejdete. Obsah hry je dle mého sympatický – hromada dominových dílků z poctivého kartonu, pytlíček krásně vyřezaných dřevěných figurek a pár papírových čtverečků.
Jenom tyto čtverečky působí na první dobrou nepatřičně, levně, ale ono to má své opodstatnění, ke kterému se dostaneme. Příprava hry je velice jednoduchá, jen zamícháte veškeré domino, uděláte z něj čtyři dobírací hromádky a před nimi tři nabízení dílky a jde se hrát.
zdroj:
Vlastní foto autora
Když jste na tahu, jednoduše si vyberete jeden ze tří dominových dílků, nahradíte ho novým z vršku jedné z přilehlých hromádek a jde se stavět pyramida.
Pyramidu nepostavili za den
Pravidla stavby pyramidy jsou triviální – jednoduše pokládáte dílky tak, aby vám vznikla plocha o 5x4 blocích (blok je polovina domina). Dokonce vás nikdo nenutí spojovat stejně barevné bloky, je to čistě na vás. Ale vaším cílem samozřejmě je vytvářet co největší barevné plochy.
Vždy, když umístíte dominový dílek s barvou, kterou ve své pyramidě ještě nemáte, musíte na takový barevný blok položit dřevěný žeton stejné barvy. Tím dáváte najevo, že na něj napojenou plochu stejné barvy budete po dostavění tohoto patra bodovat.
Hráči se střídají v přikládání dominových dílků, dokud nemá každý hotové dané patro, načež se jdou udělovat body: Sečtete počet předtištěných symbolů v každé barevné oblasti, v nichž máte dřevěné žetony a výsledek zanesete na přiložené počítadlo.
zdroj:
Blackfire
Svou nejslabší oblast zabodujete dvakrát, na což je důležité nezapomínat a nenechávat si oblast o pouhém jednom bodu. Jakmile máte spočítáno, čekají vás ještě další tři kola, která se sice odehrávají v základu stejně, ale hra s každým dalším krásně graduje.
Lidi, tady se staví do (placaté) špičky!
Pokud jste už koukali na okolní obrázky, jistě jste si všimli, že dominové dílky jsou rozdělené nejen na dvě poloviny-bloky, ale také na osm malých čtverečků. Ty vám pomohou se stavbou dalších pater, které jsou právě o jeden takový čtvereček odsazené od kraje.
To znamená, že z krajních dílků prvního patra vám po dokončení druhého patra o velikosti 4x3 bloky budou vykukovat jejich poloviny, s čímž musíte počítat. Barevné oblasti se totiž pohledem shora mohou táhnout přes několik pater a vy tak při bodování druhého patra můžete (a měli byste) zužitkovat i symboly z prvního kola.
Dřevěné žetony si po každém kole vezmete k sobě a umisťujete je znovu a vesměs záleží jen na tom, jak moc dobře jste si vybudovali první patro, aby na něj mohlo efektivně navázat to druhé (jinými slovy je dobré umisťovat co nejvíc symbolů na vnější okraj pyramidy, aby byly až do konce hry viditelné).
Po dokončení patra ho opět obodujete a jde se na třetí vrstvu. Ta už má velikost pouhých 3x2 bloky, zatímco poslední patro tvoří 2x1 blok. Takže zatímco v prvním kole umisťujete štědrých 10 dílků, tak ve druhém už jen 6, ve třetím 3 a poslední kolo je o položení jednoho jediného dílků.
S větrem o závod
Z logiky věci vyplývá, že se hra s každým dalším kolem zrychluje, kdy poslední kolo je už jen taková formalita, třešnička na pyramidě. Stále však velmi podstatná, protože právě u ní se ukáže, jak moc jste svou pyramidu promysleli a zda vás ta dávná chyba dožene.
V posledním kole totiž můžete obodovat maximálně dvě barevné oblasti, jelikož přikládáte jen jeden dvoubarevný dílek. To znamená, že vás v tomto případě může nejvíc postihnout náhoda, když se mezi třemi dílky v nabídce neobjeví konkrétní kombinace.
A od toho tu jsou ty v úvodu zmíněné papírové čtverečky. Těmi totiž můžete překrýt jednu polovinu položeného domina a tím ji přebarvit. A proto jsou to pouhé papírky, aby na nich stále šla vystavět pyramida, takže výtka na jejich nižší kvalitu oproti kartonu je najednou bezpředmětná.
zdroj:
Blackfire
Tyto papírky zároveň můžete, respektive musíte použít ve chvíli, kdy si patro pyramidy postavíte tak, že není možné přiložit poslední domino, protože vám vznikly dva prázdné bloky v odlišných částech patra. V takové chvíli papírky herně zalepí díry, ale opticky tak samozřejmě bude rozdíl oproti tloušťce kartonu.
Nicméně takový stav je pravým opakem optimálního tahu a může dokonce vést k vaší okamžité prohře, když si papírky vyplácáte a svou neopatrností vytvoříte díry, takže zůstaňme u toho, že papírové provedení je zde hlavně praktické.
Dumáme nad pyramidami
Pyramido by i bez papírových bloků bylo atraktivní, přemýšlivou hrou, ale jejich zapojení je tím správným kořením vytvářejícím dilema, kdy je nejlepší příležitost je použít. Máte totiž na celou hru jenom tři a bývá dobré nechat si jeden na závěr, abyste mohli obodovat dvě poslední oblasti (jinak totiž smíte na jeden díl domina dát jen jeden bodovací žeton, jen s použitím překryvného bloku můžete přidat i druhý).
Hra je velmi originální ve své kaskádovitosti, kdy ve všech dalších kolech využíváte to, co jste postavili v těch předchozích, což na vás vyvíjí i značný tlak. Špatně postavené první patro se projeví ve všech dalších kolech a naopak.
zdroj:
Blackfire
Zároveň musíte neustále myslet na ubývající možnosti, že budete bodovat čím dál tím méně oblastí a fakt, že způsob, jakým stavba pyramidy funguje, nevyhnutelně vede k trvalému odříznutí některých barevných oblastí z nižších pater.
Je to moc příjemný puzzle nutící k zamyšlení, který ale krásně plyne. Tahy jsou velice svižné, když si jen vezmete jeden dílek z nabídky a hned ho položíte, přičemž řešíte vesměs jen sousedství barev a viditelnost symbolů.
Skutečná stavba pyramid asi nebyla takhle příjemná
Rozhodně se nejedná o šílený mozkovar, ale spíš o příjemnou, vesměs solitérní výzvu, kterou si užijí zkušení hráči toužící po odlehčenější partii, ale hlavně se Pyramido hodí do rodin s trochu odrostlejšími dětmi. Hra se v různém počtu hráčů liší jen svou délkou, která se ale nezvedá nijak moc výrazně.
Z nepochopitelného důvodu tu není žádný sólo mód. Vzhledem k tomu, že stejně hrajete sami a ostatní hráči vám tak maximálně vezmou něco z nabídky, bych tu automaticky čekal alespoň tabulku s tím, jak velcí jste pašáci, když sami nahrajete tolik či tolik bodů, ale pokud něco takového chcete, budete si to muset vytvořit sami.
Nakonec i to vaše výsledné dílo není tak impozantní, jak by jeden mohl čekat. Nechápejte mě špatně, stavba pyramidy ve hře Pyramido je velice zajímavá, získala si mě svým zrychlováním, zmenšováním pater, a hlavně faktem, že se bodované oblasti přelévají přes jednotlivá patra až k úplnému začátku partie.
Nicméně výsledná pyramida jako pyramida nevypadá. Je to samozřejmě ústupek hratelnosti. Tvoříte tu pouhá čtyři patra z kartonových dílků, které se musejí překrývat. Výsledek je ale placka, což musíte po první hře vysvětlovat svému mozku, který si díky krásné ilustraci na obálce a při pročítání pater maloval, jak se před ním vztyčí něco velkolepého.
Ale pokud vám nevadí, že před vámi na konci partie nestojí něco skutečně hmatatelného a netrápí vás, že počínání svých soupeřů nemůžete vůbec nijak ovlivnit, pak mohu Pyramido doporučit. Je to moc hezká hra se svěžím průběhem partie, ke které si vždycky rád přisednu.