Po učení nespočtu pravidel mám jednou za čas vyslovenou chuť na přímočarý zážitek postavený hlavně na příběhu, který nemusí sáhodlouze vysvětlovat jednotlivé principy. Většinou se takový chtíč snažím uspokojit u gamebooků. Ty se mi však poslední dobou začaly lehce zajídat, jelikož ze značné části stále sledují důvěrně známou kostkovou strukturu, kde vás jeden hod může stát celý průchod (jsem rád, že se to konečně daří bořit).
Proto jsem rád, že se TLAMA games dohodla se studiem Dark Doll Games a s koncem loňského roku vydala počeštěnou stolní sólovku Witchbound, která u nás vychází jako Pouto čarodějky. Z ní jsem měl radost už během crowdfundingové kampaně, kde vybrala sympatických 3,5 milionu korun, a mám z ní radost i po jejím dohrání.
Čarostrov volá
Příběhovka svým stylem láká všechny, kdož si rádi léčí nervy u Stardew Valley, případně pravidelně utíkají do filmů mistra Mijazakiho, konkrétně třeba k Doručovací službě čarodějky Kiki. Právě s ní ji pojí kouzelnický svět, lehký manga/anime nádech, a především ohromná bezstarostnost, která z vyprávění sálá.
zdroj:
Tlama Games
V Poutu čarodějky se stanete mladou Reni, která vyjela na prázdniny za svou babičkou na Čarostrov. Ten své jméno nenese jen tak. Kdysi na něm přebývaly mocné čarodějky a sálal zvláštní aurou. Jenomže to bylo kdysi. Obyvatelé čarodějnici neviděli už 100 let a místní lokace se proměnili do pouhé turistické atrakce, kde se nikdy nic neděje.
Jenomže takový příběh by byl nuda. Osud proto tomu chtěl, aby mladá Reni zabloudila jednoho dne na půdu, kde v sobě probudí spící magické schopnosti. Existuje však jeden malý problém. Čarodějky jsou s ostrovem navždy spjaté! Což by u mladé dívky, která zde tráví volný čas mezi školními povinnostmi, mohlo představovat nemalou komplikaci.
Magie na každém kroku
Vzhledem k tomu, že čtení příběhu bude vaší hlavní aktivitou, je zapotřebí vyzdvihnout příběh, který Thatcher Cohen dal dohromady. Je napsaný čtivou formou naplněnou humornými a živoucími postavami, mezi nimiž si každý najde oblíbence. A pokud by je snad nenašel mezi humanoidy, udělá jim radost neutuchající armáda zvířat, především pak koček, které se nachází snad na každé stránce.
Dobrodružství hned na začátku zaháčkuje a vy se jen těžko pustíte před jeho koncem. Je barvité, plné záhad, a díky své nelineárnosti po okraj naplněné vtipnými odbočkami, které vás mnohdy odmění bonusem či vtipnou interakcí. Vše naplněné něhou a láskou hřejivé roztomilosti, jež vás doprovází na každém kroku.
Takový příběh by ovšem byl k ničemu, kdyby ztroskotala lokalizace. Proto musím upřímně pochválit lidi z TLAMA games, kteří se nezalekli textové rozlehlosti a překladu dali péči, jakou si zasluhuje. Jistě, několik chybiček a překlepů se vloudilo, ale ty vzhledem k náročnosti počeštění podobného díla jistě rádi prominete.
Nádech klikaček
Abyste si příběh mohli pospojovat, musíte ostrov důkladně prozkoumat. K tomu slouží kniha krásně ilustrovaných interiérových a exteriérových scén naplněných detaily a čísly (ta mohou být někdy i dobře skrytá), s nimiž interagujete. Celý herní princip spočívá v tom, že k danému číslu přiřadíte akční číslo předmětu, kouzla či dovednosti z vašeho inventáře, čímž se dostanete na unikátní příběhový odkaz v rozlehlé knize příběhů.
zdroj:
Tlama Games
Vzhledem k tomu, že si Pouto čarodějky zakládá na vaší volnosti, můžete ostrov prozkoumávat téměř dle své libovůle, čímž se častokrát dostanete k různým příběhovým odbočkám s odměnou doplňující hlavní linku. Na první průběh rozhodně neobjevíte vše, takže si rádi projdete příběhem znovu. Je tak škoda, že v balení najdete akorát dvě sady zápisových listů. Důrazně doporučuji jejich nakopírování.
Právě do listů zapisujete všechny potřebné informace, jako jsou aktuální úkoly, získané nástroje, kouzla či suroviny. Získané předměty se snažíte kombinovat s danými scénami, postavami či událostmi, což evokuje pocit klasických klikacích adventur. Díky otevřenosti světa to ale dokáže upomenout i na různá RPG. I proto nechybí občasné střety řešené především házením kostkami a několik miniher, kde si vyzkoušíte odhad i logiku. Oboje pěkně nabourává neustálé listování.
Poklidné čarování
Jeden průchod zabral odhadem asi 6 až 7 hodin, přičemž je zapotřebí se připravit na relativně pomalé až intimní tempo, které někomu nemusí vyhovovat. Osobně se ale řadím k těm, jimž klidné plynutí naopak vyhovovalo a přidávalo pocitu bezstarostnosti. A i v aktuální turbulentní době dávám přednost absenci urgence nahrazené užíváním okamžiku, což se Poutu čarodějky daří skvěle.
Skvělé na tom je, že se nemusíte učit jakýchkoliv pravidel. Titul vše potřebné vysvětlí přirozeně v úvodu. Nástup je okamžitý, zkrátka rozbalíte a hrajete. A kdybyste přeci jen někde narazili, vezměte si k ruce glosář, kde najdete dodatečná vysvětlení klíčových slov a dalších případných otázek. Nakonec potěší i sada samolepek, skrze níž si alespoň rámcově upravíte vzhled hlavní postavy a jejího kočičího parťáka.
Od bezvýhradného doporučení hru dělí snad jen skutečnost, že bych v konečném důsledku přeci jen uvítal trochu více vysloveně herních prvků, případně zajímavější práci s přiloženými kostkami mimo minihry. Jinak ale mám z Pouta čarodějky nesmírnou radost a upřímně se těším, až se do místního světa po nějaké době ponořím znovu.