Vítr ve vlasech, dobré jídlo a nádherné prostředí. I když nejsem vysloveným milovníkem cykloturistiky, není od věci občas to jednostopé nemotorové vozidlo vytáhnout a projet se našimi krásnými háji. Anebo v případě, kdy se cítíte opravdu dobrodružně, rovnou ho sbalit a vyrazit někam za hranice. Třeba tak, jako to udělali postavy z nové rodinné deskovky Pohlednice.

Galerie

Oprašte kolo

Vyšla ještě v chladných zimních měsících, ale jelikož se nám konečně začíná dělat hezky, nazrál vysloveně ideální čas se na společný projekt Erica Dubuse a Simona Kaynea podívat. Přeci jen mu Synapses Games věřili natolik, aby ho vydali, zatímco asmodee se postaralo o českou jazykovou mutaci. Volba vydavatelství dává krásný smysl, jelikož titul skvěle zapadá do jejich naditého portfolia přístupných her mířených spíše na děti až rodiny.

zdroj: Vlastní

Krabice sice uvádí doporučený věk 10+, ale dovolím si tvrdit, že Pohlednice nebude dělat problém ani mladším turistům. I kvůli tomu, že má lehký edukační potenciál. Jelikož se na kole coby nadšenec snažíte projet Francií a jejími známými místy, jde o přístupnou formu, jak se s nimi seznámit, případně si na ně zavzpomínat, pokud jste na nich už někdy byli.

Pozdravy z Francie

Principy jsou triviální. Až čtyři hráči se pokusí projet třináct různých regionů země baget a vína, aby z nich mohli odeslat pohledy. Kolem nich se točí celá kostra, jelikož jde o primární způsob zisku bodů, ale současně i o ukončovací podmínku. Sezení totiž končí ve chvíli, kdy některý z hráčů pošle čtyři kusy.

zdroj: Vlastní

Snahu pohání karty, kterých máte na ruce v drtivé většině případů pět. Během svého tahu musíte běžně zahrát tři z nich, a to buď na akci, nebo na barvu. Akce jsou ve hře celkově tři – pohyb, stanování a nákup pohlednic. Pohyb je triviální, jelikož se při něm za každou zahranou kartu pohnete do sousedního regionu.

Nákup nových zdravic se obchází bez jakékoliv měny. Jednoduše zahrajete kartu pro danou akci a z nabídky čtyř si vyberete vašeho favorita. Pokud by se vám nicméně žádný z nich nelíbil, můžete před volbou odstranit nabídku a vytáhnout novou. To je klíčové především kvůli vaší kartě itineráře, kterou dostanete náhodně na začátku hry. Jde o dodatečnou bodovací podmínku pro konec, jež vás odmění, když odešlete pohledy z určených regionů.

A máte dost známek?

Pokud máte už dost pohledů a nepotřebujete se nutně přesouvat, odpočinete si skrze akci stanování, která spouští takový malinkatý engine. Při jejím provádění vezmete jeden žeton stanu z vaší desky a umístíte ho na libovolné volné místo v aktuální lokalitě. Pokud tímto způsobem překryjete symbol odpovídají nějakému z vašich aktuálních pohlednic, získali jste suvenýr a tím i bonusovou akci. Zároveň překryté symboly mohou hrát roli u získaných karet dárků s dodatečnými bodovacími podmínkami.

Galerie

Akce jsou tedy nesmírně důležité, ale dost možná důležitější je hrát karty na barvy, abyste získali známky pro své pohledy. Odeslat je můžete jen ve stejném regionu, k němuž patří, ale také až ve chvíli, kdy se všechna jeho místa pro známky zaplní, od čehož přesně jsou zmíněné barvy.

Ve chvíli, kdy se vám ji povede naplnit a odeslat, získáte bodový obnos podle náročnosti, a také dárkovou kartu. Ty jsou rozdělené na zmíněné alternativní bodovací podmínky a kusy s efektem, jenž lze zahrát v podstatě kdykoliv během tahu. Patří sem třeba trojnásobný pohyb, pohyb v kombinace se stanováním, i dobírání karet (u něho není podle pravidel jisté, jestli se myslí pohlednice nebo akční).

Poklidná jízda

Po odehrání vašeho tahu si doplníte karty do pěti a pokračuje další hráč. Takhle se střídáte z pravidla 30 minut, než někdo odešle inkriminovanou čtvrtou pohlednici. Následně se dohraje kolo a vy si k získaným bodům přidáte dodatečné podmínky z itineráře a karet dárků, ale také za rozpracované pohlednice. Kdo bude mít v konečném součtu nejvíce, vyhrává.

zdroj: Vlastní

Tempo je příjemné, vůbec se nezadrhává a Pohlednice hezky plyne. Mechanismy nabízí trochu prostoru pro taktizování a plánování, ale nikdy ne tolik, abyste se zasekli a museli sáhodlouze přemýšlet. Tahy jsou proto z většiny času okamžité a vy nemáte pocit, že jde o závod (ačkoliv jde). Interakce mezi hráči neexistují a jediná forma škození existuje jen formou vyfouknutí vyhlížené karty a obsazení pole pro tábor.

Jde proto o ideální titul, kdy si chce rodina sednout, věnovat se společné aktivitě, a u ní si trochu popovídat, případně se kochat krásami stolní Francie. O to, aby se bylo na co dívat, se starají nejen krásná reálná místa, ale také ilustrace od Crocotame, které šikovně zapadají do obecného ladění hry a hezky se na ně dívá. Detailnost podmiňují relativně minimalistickému stylu, což je v tomto případě dobře.

Vždycky čtyři!

Právě v oné absenci námahy a zároveň dobře nastavenému tempu tkví největší síla celé Pohlednice. Je zjevné, na koho se míří, a že nejde o projekt, jaký byste chtěli mít na stole často, spíše se k němu vracet příležitostně. Opakované partie postupně odhalují, že většina partií má až podezřele podobný průběh. Hraní ve dvou se sice liší od hraní ve více lidech, přesto oba případy následují podobnou strukturu.

zdroj: Vlastní

Viníkem je trochu nešťastně nastavená podmínka konce hry. Jelikož karta itineráře po vás vyžaduje odeslání čtyř zdravic z různorodých lokací, přičemž hra po odeslání čtyř i končí, partie se většinou promění v honbu po konkrétních regionech. Mírné dodatečné taktické možnosti tam jsou, ale o největší rozdíl se stará spíše fakt, že ve dvou se k vytouženým kusům kvůli méně často proměnlivé nabídce dostanete hůře než ve vícero hráčích.

Opravdu velmi mírně tomu pomáhá přiložené rozšíření Zázraky přírody s 13 dalšími pohlednicemi, zaměřenými na zvířata. Přichází s trochu jinou dynamikou, ale hlavně prodlužují hru na odeslání pěti karet s tím, že jedna musí být z této expanze. Ani tak se ale podobnosti sezení nedá vyhnout a opravdu je lepší, když se Pohlednice na stole objeví jen občas. Minimálně mapa ale mohla být větší.

Ani jeden cyklista se neztratí

Na sólisty se nezapomnělo a jejich režim se moc neliší od toho běžného, jelikož správa umělého protivníka je rychlá a nevyžaduje moc dodatečných kroků. Na druhou stranu se tu někdy může neblaze odrazit náhoda a některé tahy soka jsou až moc plonkové, jiné zase příliš efektivní.

Galerie

Deskovku tak nakonec lze doporučit hlavně svátečním hráčům a do rodinného kruhu. Nenajdou sice nový šlágr, nýbrž relativně sympatické dílo, které funguje jako plynoucí výplňové pojítko společného času. Pěkně vypadá a moc nezlobí. Čím více času ale ve Francii strávíte, tím méně se do ní budete chtít vracet. Stejně jako v reálném životě.

Pokud se vám článek líbil a chtěli byste podpořit chod našeho webu, můžete tak učinit libovolnou částkou i předplatným na Buy Me a Coffee. Za každý příspěvek jsme coby nezávislý web vděční a děkujeme za každého z vás!