Pokaždé, když někdo ze známých dosáhne vytyčeného milníku, případně si splní sen, člověka to zahřeje. Stejně jako mě zahřálo, když se našemu šéfredaktorovi a mému kamarádovi Patriku Hajdovi povedlo s pomocí vydavatelství Dino do světa poslat jeho první stolní hru. Takže za celou redakci je na místě říct – gratulujeme!
Mně pak byla svěřená ta příjemně nepříjemná pozice, abych Písmenkovku u nás zrecenzoval. Dlouho jsme se bavili, jestli je to vůbec vhodné, ale nakonec jsme uznali, že jsme web o stolních hrách, kde by zhodnocení být mělo. A jelikož jsem dostal volnou ruku, mohou jít veškeré „kamarádšofty“ stranou. Kdyby ale snad tohle byl můj poslední zdejší text, chci vám jen říct – měl jsem vás všechny rád!
Co jste uvařili tentokrát?
Žertíky stranou – Patrikova prvotina je zaměřená především na nehráče. Pokud autora znáte, přístupné ražení vás možná překvapí. Nicméně vzhledem k tomu, že je sám Patrik docela rodinný typ, dává to smysl. Navíc tituly by se neměly hodnotit podle velikosti, ale dle toho, zda ve své kategorii nabízí dostatek zábavy. A to slovní novinka vcelku splňuje.
zdroj:
Dino
Principy snad nemohou být jednodušší. Písmenkovku si můžete představit jako Město, jméno… s pokročilými mechanismy. Jedno sezení zhruba na 15 minut se skládá ze šesti kol, během nichž se všichni přísedící snaží vymyslet slova podle dvou zadaných kritérií.
První z nich je vylosované písmeno z české abecedy (některé náročné kousky chybí), druhým je vytažený okruh. Každé kolo se přidává další písmeno a okruh se vždy změní. Hlava je neustále napjatá a snaží se vymyslet nejlepší kombinace, které vám přinesou největší množství bodů.
Tak za kolik?
Bodovací kritéria jsou tři. První z nich, které je zároveň nejdůležitějším, je násobek aktuálního kola a počtu využitých karet před vámi, nehledě na jejich četnost v zapsaném slově. Jestli tedy se mnou počítáte, v posledním kolem můžete jenom tady získat až 36 bodů. Ale to už se opravdu musíte snažit.
zdroj:
Dino
Další kategorií je bodová hodnota písmen. Podobně jako ve Scrabblu má každý člen abecedy bodovou hodnotu, kterou sečtete za každé jeho objevení ve slově. Takže čím vícekrát daný kus ve výtvoru použijete, tím lépe pro vás.
Poslední bodovací podmínka je pomyslnou cenou útěchy. V ní můžete získat maximálně tři body ve chvíli, kdy je vaše slovo jedinečné (nemá ho nikdo další). A vzhledem k tomu, že pravidla jsou maximálně otevřená a různé varianty daného slova se počítají jako rozdílná, většinou ty tři body dostanete. I ve větším počtu hráčů.
Přístupné, ale neherní
Na konci se každopádně sečtou body za všechna kola a kdo jich má nejvíce, zvítězí. Je to prosté a okamžité. Pravidla komukoliv vysvětlíte během minuty, ke hraní proto klidně pozvete celou rodinu včetně babičky a dědečka. Ty to v konečném důsledku přeci jen bude bavit nejvíce.
Písmenkovka je totiž přesně tím typem krabice, kterou má doma libovolná domácnost, jež ji na stůl čas od času vytáhne, pokud chce pár stmelujících chvilek. Jde vlastně o hru nehru, což je její síla, ale zároveň i největší výtka.
Patrikova prvotina nejlépe funguje coby večírkovka. Čím větší množství hráčů, tím je lepší. Samotná variabilita sepsaných slov dokáže pobavit, u křížovkářů vysloveně překvapit. Nadšencům do stolních her se ale docela rychle přejí, protože nenabízí prvky, které by je udržely delší dobu.
Začátek bez příchutě
Bodovací podmínky jsou zpočátku sympatické tím, že dávají důraz na maximální využití karet, které odměňuje bohatou slovní zásobu a docela neotřelé nápady s asociacemi ve vylosovaných tématech, čímž se občas otevřou zajímavé diskuze mezi soutěžícími. Navíc první dvě až tři kola jsou rozehřívací – chleba se začne lámat až u čtvrtého. Jenomže po pár seancích člověk zjistí, že právě ta první tři kola jsou ve skutečnosti docela nuda, protože získané body se u hráčů většinou tolik neliší, případně jen málo.
Vítěz se kvůli zvolené bodové distribuci většinou rozhoduje až v druhé půli, což ve spojení s náhodou dokáže být frustrující. Předchozí kola se stávají irelevantní a ve chvíli, kdy vám v těch klíčových přijdou témata, která vám nesedí, musíte se spokojit s porážkou, přestože jste předtím kouzlili.
Na druhou stranu to funguje dobře z opačné optiky jakožto catch-up mechanismus. Pokud tedy pohoříte na začátku, máte stále velkou šanci zvítězit. Žel první situace se nám při testování stávala častěji.
Kde tužka?!
Jak už jsem zároveň řekl, nejlepší je hraní v co největším počtu lidí, ideálně třeba v týmové variantě (ta funguje moc hezky). Písmenkovka nicméně nabízí i sólový režim, který je za mě trochu nešťastný. Nejen, že v něm odpadá jedna bodovací podmínka, ale chybí i vytyčené cíle k překonávání. Jediným protivníkem jste jen vy a vaše dřívější výsledky.
zdroj:
Dino
Pokárat zároveň musím absentující tužku v balení. Chápu, že všichni nějakou doma mají, ale pokud si člověk krabici vezme na cesty, může ho chybějící psací prostředek nepěkně zaskočit. Ale v Bazénu plným kostek (recenze) taky chyběla, takže se to asi stává normálem.
Posledním aspektem pak zůstává samotné zpracování, které perfektně spadá do kategorie her od Dina. Jestli to je dobře, nebo špatně, asi nechám na vás. Osobně mi ilustrace na krabici a nápad s polévkou přijdou sympatické, zbytek ovšem působí nehezky. Zkrátka, hra na poličce zapadne a dost možná zapomenete, že ji ve sbírce vůbec máte.
Dáme příště rajskou?
Jak si pročítám předchozí odstavce, vyznívají příkřeji, než bych sám chtěl. Jsou psané z pohledu člověka, který se v deskových hrách už nějaký čas pohybuje a v konečném důsledku hledá asi trochu jiné projekty. Pokud ale máte rádi luštění a vymýšlení nebo zkrátka hledáte titul, k němuž by mohl usednout libovolný člen rodiny bez jediné překážky, funguje Písmenkovka ve skutečnosti jako příjemná alternativa Města, jména….
Ostatně samotná cílová skupina potvrdila, že je to fajn. Aneb jaké lepší vyznamenání může deskovka dostat než slova – „Jakoby, to je jak ty hry, co jsme hráli u nás na Skautu za mlada“.