Je tu jaro a s prvním dubnovým týdnem Rexové naskladnili pexesoidní taškařici Pim Pam Pum. Pim! Pam! Pum! Pim Pam Pum! To si z vás nestřílím, jen se snažím naučit jména tří kamarádů, s nimiž by si každý v lese rád hrál. Veverka Pim, mýval Pam a papoušek kakadu Pum se schovávají na kartách a kdo najde nejvíc kamarádů, když je třeba je najít, zvítězí.
Jedná se o hru pro caparty od 4 let od argentinského vydavatele Maldón (v překladu od Rexhry) bez blíže známého autora, zatímco neopakující se rozmilá a veselá zvířátka nakreslili Sonja Müller a Cristian Turdera. Hru bychom mohli označit jako úkolové pexeso či pexeso s mechanismem push your luck. Představme si ho blíže.
Vytuněné pexeso
Ze 40 karet je zformovaná mřížka o 12 skrytých kartách a dobírací balíček. Ve svém tahu hodíte kostkou a následně v mřížce hledáte dané zvíře na co nejvíce kartách. Zvířátko může být na kartě samotné, ale i ve dvojici, či dokonce v kompletní trojici lesních šprýmařů.
Kdykoliv se trefíte, smí si právě odhalenou kartu vzít a s ní i všechny předchozí. Pokud však odhalíte kartu, na které hledané zvířátko chybí, nesmíte si ponechat kartu žádnou a všechny obrátíte zpět lícem dolů. Poté hází soupeř a právě nabyté znalosti se nebude bát použít!
Pro představu: Anežka hodí mývala, otočí kartu s mývalem a rozhodne se pokračovat. Odhalí kartu mývala a papouška a váhá, ve kterém rohu byla třetí karta. Zvolí levý roh a má štěstí, je tam mýval s papouškem i veverkou. Anežce tři karty stačí, takže se rozhodne ukončit tah a vezme si k sobě tři karty jako vítězné body.
zdroj:
Vlastní foto autora
Kdyby zvolila pravý roh mřížky, našla by houpající se veverku. Musela by tedy i dříve správně odhalené dvě karty s mývalem nechat na stole a předat kostku Ríšovi.
Zhodnocení
Partie se hraje do rozebrání všech karet, tedy dobrání balíčku a následně vyčerpání mřížky. Ke konci partie třeba hráči i vědí, co na stole leží, ale pokud nehodí dané zvíře na kostce, kartu si vzít nemohou. Až na tento drobný nedostatek se verzi pro děti, jimž je hra určená, nedá nic vytknout. Ilustrace jsou originální karta od karty a vytváří pozitivní a hravou atmosféru.
Jako milovník pexesa jsem si Pim Pam Pum nemohl nechat ujít a vyzkoušet ji v kolektivu šišlavých pidižvíků i poblázněných dospělých. Od pohledu je hra přece zcela primitivní, tak jak nás to bude bavit? Aby mě otázka dlouho netrápila, hned druhý den po rozbalení krabice se šlo hrát.
zdroj:
Vlastní foto autora
Zkušenost s dětmi byla zábavná a po několika partiích mohu prohlásit, že si ji rádi občas znovu zahrajeme. Již tří a půl leté děti princip pochopily během tří minut a ani vtipné povídačky na základě obrázků je nerušily v soustředění na honbu za ušáky. Tři odhalené karty v mřížce byly maximum, které byly v rámci rizika ochotné podstoupit.
Co se týká dospělých, zajímalo mě, nakolik bude rozdávání nových karet do mřížky rušivým elementem. A zda bychom si s našimi velkými pamatováky neměli hru nějak upravit a ztížit, alespoň ji hrát na větší mřížku. Zkušenost ale potvrdila, že i nám dospělým se do rizika moc nechtělo a vyjma jednoho mimořádného případu jsme otáčeli obvykle dvě až tři karty.
Tím pádem je většina mřížky neprozkoumaná a není si moc co pamatovat. Hra je tedy mnohem více o náhodě, než klasické pexes neboť se karty točí, doplňování je docela rušivé pro soustředění a pokud přechozí soupeři nemají v řadě smůlu na odhalenou kartu, abyste ve vašem tahu použily od nich právě nabyté znalosti, kdo se kde ukrývá, moc toho na základě paměti nezmůžete, protože obvykle jsou karty z předchozích tahů vybrány soupeři dříve, než se znovu dostanete na tah vy.
Pokud byste si Pim Pam Pum pořizovali do kruhu dospělých, nepočítejte s moc taktickým zážitkem, který by skutečně využíval vaši paměť. K tomu je zapotřebí si hru upravit, kdy můžete experimentovat třeba s velikostí mřížky, zvýšením počtu zvířat ze tří na šest pomocí barevných puntíků, nutným minimem 2-3 karet k otočení v tahu či tolerancí chyby při odhalení alespoň 5-6 karet. Nicméně pokud chcete zabavit své ratolesti, pak vám to tahle novinka rozhodně umožní.