Pán prstenů: Společenstvo prstenu – Štychová karetní hra je fenomenální hrou, která Patrika i mě zaujala neotřelým přístupem k „mariášovým“ principům a vybudovala nečekaně vtahující karetku zasazenou do světa té nejznámější fantazijní poutě (recenze). Nebyli jsme rozhodně jediní, a tak se Office Dog mohlo směle pustit do pokračování, které přišlo jen rok po jedničce a vzhledem k úspěchu nesmělo díky asmodee chybět ani v češtině.

Galerie

Už tam budeme, pane Frodo?

Je více než pravděpodobné, že titul Bryana Bornmuellera byl už od svých prvopočátků koncipovaný jako trilogie stejně jako knižní předloha. Myšlenka, jíž utvrzuje i prvotní otevření krabičky Pán prstenů: Dvě věže – Štychová karetní hry, která přirozeně navazuje na jedničku a více než jako nová samostatná hra působí jako další celek v mozaice, jenž se nezdržuje vysvětlováním předchozích událostí.

Místo toho, abyste začali hezky první kapitolou, přímo pokračujete v rozběhnutých událostech a vaše první sezení má číslovku 19. kapitoly. Nováčky to může zaskočit, ale jelikož kampaňové tóny hrají až terciární roli a příběh (tady opravdu jen nadbytečný textový doplněk) všichni důvěrně znají, jde o jedinou překážku, která by mohla stát v cestě k plnému prožitku. Přesto bych přeskočení předchozí hry nedoporučoval, ačkoliv dvojku považuji za mírně lepší.

Rohan odpoví!

Nejenže se navazuje na příběhové události, ale také na herní mechanismy. Pán prstenů: Dvě věže – Štychová karetní hra, ačkoliv je v jádru identickým titulem, se nebojí jít o kus dál. Nabízí se příměr k tomu, že jednička je výuková příprava, zatímco dvojka je vlakem bez brzd. To bych ale byl na předchůdce zbytečný zlý, protože už ten je plnohodnotným masíčkem. Spojenectví dvou věží ho však hezky koření.

zdroj: Vlastní

Hra je rozdělená na takové dvě poloviny. V jedné sledujete Aragorna, Legolase a Gimliho při řešení událostí v Rohanu, kde všechno vyvrcholí pompézní bitvou o Helmův žleb, zatímco druhá se více zaměřuje na nositele Prstenu. Tím se nejen reflektují události knih, ale taktéž dva poměrně odlišné přístupy.

Hned v první polovině vás hra seznámí s novými mechanismy, kam patří karty titulních věží a trojice skřetů. Věže fungují jako takoví žolící, kteří vyhrají každý štych, v němž se na stole objeví, pokud se tedy nevyruší svým bratříčkem. Skřetů se mezitím chcete efektivně zbavit, protože jakmile s nimi zahájíte štych, prohráváte celou kapitolu.

Změna síly ve Středozemi

Oba nové druhy karet proměňují dynamiku nejen jednotlivých štychů, ale rovnou přístupu k celému scénáři, kde se už tradičně snažíte splnit jeho podmínky pro vítězství, které se většinou týkají odškrtnutí vítězných podmínek jednotlivých postav. Správné načasování v zahrání jedné z věží může častokrát znamenat rozdíl mezi výhrou či prohrou, zatímco skřeti potrestají každého, kdo u hry alespoň trochu nepřemýšlí.

zdroj: Vlastní

Na obě novinky pak navazuje řada nových postav a změn, jimiž se kapitoly navzájem odlišují. Podmínky pro vítězství oproti jedničce častokrát potřebují opravdu dobrou domluvu a obecně působí o něco dravěji s menším prostorem pro chyby. Navíc se tu najde i řada nesmírně vtipných a zajímavých nápadů, které sezení hezky oživují. Příkladem může být buď věru epická bitva o Helmův žleb, nebo parádní Stromovous a jeho zpomalení o jedno kolo.

Pán prstenů: Dvě věže – Štychová karetní hra navíc lépe bojuje se stereotypem, už jenom kvůli tomu, že se v polovině zlomí a do hry opět vchází známé prsteny. Kapitoly se i tímto prvkem zase se od sebe povážlivěji liší a po prvních několika kusech rozjedou zábavný kolotoč alternativ, kde se hráči občas dost zapotí.

Řada věcí při starém

Přesto je zapotřebí zmínit, že pokud vám předchozí hra nesedla, dvojka vás o opaku nepřesvědčí. Jádro skutečně zůstává stejné a s ním i často velká role náhody. Kvůli štychové nátuře se karty jednoduše občas nesejdou, a i když se budete snažit sebevíc, nemůžete vyhrát. Takové případy se ovšem dějí relativně zřídka, a nakonec nepřekáží zábavě, dost možná jsou svým způsobem její součástí.

zdroj: Vlastní

Stejně tak znovu platí, že hru úplně nedoporučuji dvojicím a sólistům. I když režimy pro tyto počty v zásadě fungují, nejsou tolik vtahující, respektive určitě ne tak moc, jako partie ve třech a čtyřech lidech. Z tohoto ohledu se opravdu nezměnilo vůbec nic, stejně jako v sepsání pravidel, které je přehledné, ale někdy by mohly hráčům dopřát přehlednější dovysvětlení.

Na druhou stranu některé aspekty změnu ani nepotřebovaly. Například vizuální pojetí imitující skleněné vitráže od Samuela R. Shimota a Elaine Ryan je nadále pastvou pro oči a fanoušci si užijí zajímavé pojetí nejen oblíbených postav. Stejně tak krabička zůstala rozdělená do tří částí, kde se v druhé a třetí skrývají karty, které jsou zapotřebí pro další kapitoly a oplývají přehledným identifikátorem pro jednoduché zpětné utřídění.

Pán prstenů: Dvě věže – Štychová karetní hra si tak stejně jako starší bratříček musí odnést naše nejvyšší možné doporučení. Jde o smysluplné navázání, jež vás vezme do rozjetého vlaku jedoucího nesmírně plynule na osvědčených principech i několika svěžích nápadech.