Dnes se podíváme na svižnou abstraktní hru Orion Duel, za jejíž českou verzí stojí TLAMA games. Hned úvodem raději zmíním, že titul nemá žádnou spojitost s karetní strategií Master of Orion, kterou do češtiny před několika lety přeložili v Mindoku. Za Orion Duel stojí Alberto Branciari a Andrea Mainini. Zatímco jméno prvního Itala znát nebudete, práci druhého si jistě vybavíte. Je spoluautorem Komářích hodů a také velkých bitevních figurkových titulů, kterými jsou námořní Sails of Glory a vesmírná Battlestar Galactica: Starship Battles, na nichž se podílel s Andreou Angiolinem. Grafiku si vzal na starost Maxime Erceau, poměrně čerstvý spolupracovník francouzského vydavatelství Matagot, které původně hru vydalo.

Galerie

Mezigalaktický duel

Jedná se o čistou dvojkovku bez jakýchkoliv dalších modulů, týmových variant a bez sólu módu. Zahrajete ji za dvacet až třicet minut a přípravu zmáknete během dvou. Stačí každému hráči přidělit jeho čtrnáct destiček pro vykládání a na herní plán rozmístit sedm žetonů černých děr a osm galaxií.

Hráč na tahu vyloží jednu destičku kamkoliv na plán vesmíru. Pokud jí překrývá prázdná pole, nemusí se destička nutně dotýkat těch dříve vyložených. Pokud však překrývá jeden nebo více žetonů černých děr či galaxií, musí hráč vyložit destičku tak, že libovolným styčným hexem se dotýká hexu shodné barvy dříve vyložené destičky.

zdroj: Vlastní foto autora

Vítězství lze dosáhnout skrze tři podmínky. Buď hráč svou barvou nepřerušovaně propojí dvě protilehlá souhvězdí; propojí čtyři galaxie kdekoliv ve vesmíru; případně přinutí protivníka propojit tři černé díry, čímž soupeř prohraje. Toto sice není napsané v pravidlech explicitně, ale samozřejmě to v duchu hry neznamená, že takový tah musí učinit soupeř. To i vy ho svými destičkami s jeho barvou můžete poslat za horizont událostí. Hráči se proto vzájemně blokují nejen v docílení vítězství ve své barvě, ale i ve způsobené prohře protivníkem.

Přímočaré snahy s mozkovnou

A právě v tom spočívá celá pointa. Dílky, jimiž hráči disponují, obsahují povětšinou i barvu soupeře. Jsou též přehledně před hráči vyskládané. Je snadné partii rozehrát, ale po pár tazích víte, že musíte plánovat několik tahů dopředu. A jak se plocha zaplňuje, tedy roste vaše i soupeřova síť hexů, dojde vám, že jste měli přemýšlet už od mezigalaktického vykopnutí. Žetony černých děr a galaxií jsou na každém kroku, čímž vás pravidla nutí používat destičky, které použít nechcete či jinak, než jste původně zamýšleli. Blokujete soupeře na jedné straně, ale zároveň mu dost možná pomáháte stavět paralelní cestu.

zdroj: Vlastní foto autora

Orion Duel je tak přímočarou abstraktní tahovou hrou navazující na tituly klasické i moderní ve stylu tvorby Krise Burma či mnohé tituly od Gigamicu. Zkrátka něco, co se už vidí málokdy. Přestože po stránce komponent se jedná pouze o karton a nekoná se žádná nákladná produkce ve dřevě či plastu, jinak si Orion s tituly ze dvou zmíněných dílen rozhodně nezadá. Vše je solidní, krásně barevné, nekřiklavé, pravidla krátká, srozumitelná, s dobře vybranými obrazovými příklady.

Trochu podobnosti

Co do srovnání s konkrétními hrami, určitě lze vzpomenout hexový Hive, Burmův PÜNCT a Nebulu. V Hivu hráči hrají na volné ploše za roztodivný hmyz v podobě hexagonových kamenů. Řekl bych, že tlak na druhého hráče řídit se podle prvních tahů soupeře je v něm citelnější než tady. Na rozdíl od zmíněných projektů se v Orionu zároveň nekoná překrývání – jakmile je pole zabrané jednou destičkou, je již nepřístupné.

Všechny zmíněné prvky přináší sympatickou variabilitu a přístupné principy, které dohromady tvoří mnohokrát opakovatelnou zábavu pro všechny. A proto lze titul doporučit všem hráčům. Není dle mého potřeba psát více. Je třeba si to zahrát. A pak ještě. A ještě jednou.