Existuje mnoho druhů hráčů. Někteří ve své stolní zábavě hledají komplexní mechanismy a nekonečné kombinace, díky nimž si mohou zavařit mozek a být spokojení s výsledkem. Ostatní chtějí herně spíše něco přívětivého pro zaplnění dlouhé chvíle, či pro odpočinek po dlouhém dni. No a někdo upřednostňuje interaktivní příběhové zážitky obestavěné možnostmi je ovlivňovat. Pokud patříte do té poslední skupiny, směle pokračujte ve čtení, protože Odkaz: Kniha přežití míří přesně na vás.

Galerie

(Ne)poklidný život v poušti

Titul je ve skutečnosti už poměrně letitou záležitostí. Pod originálním názvem Heredity: The Book of Swan vyšel v roce 2023. Jde o společné dílo dvojice Jerome Cance a Laurent Kobel, zatímco o vizuální stránku se postaral tým složený z trojice Florian de Gesincourt, Tania Sanchez-Fortun a Aurelien Delauzun. Kolem hry se proto už vybudovala jistá aura hutného výletu do post-apokalyptického světa, kvůli níž se jí nakonec zhostily i REXhry, jež letos v únoru vydaly český překlad.

zdroj: Vlastní

Volba vydavatelství je logická, protože projekt přesně spadá do jejich relativně pečlivě vybíraného portfolia. Není nijak komplikovaný, zároveň ale míří na dospělejší hráče, kteří se nebojí násilí a náročnějších témat. Představuje totiž depresivní příběh jedné rodiny, jež se ve zpustošeném světě věnuje farmaření a klidnému životu. Osud jim ale připravil trochu jinou cestu, kvůli níž se musí vydat nechtěným směrem násilí rozprostřeným na ploše pěti kapitol.

Inspirace i osobitost

Z příběhu vám nechci více prozrazovat, protože právě ten je hlavním hybatelem celého herního zážitku. Ostatně už oficiální popis a pravidla schválně mírně klamou tělem, aby vám nebylo jasné, kudy se události vydají. Obecně je ale evidentní, že se autorské těleso značně inspirovalo oblíbenými značkami, jako je Šílený Max, Živí mrtví i The Last of Us. Má správnou atmosféru, texty jsou napsané (a přeložené) dobře a dokáže vás pohltit natolik, aby vám osudy postav nebyly lhostejné.

zdroj: Vlastní

Usedlejší první polovina je pak vysloveně příjemná a člověk si užívá nejen odkazy, ale také ve skutečnosti moc hezké tempo. Proto mě osobně trochu mrzí, že druhá část se začne mírně rozpadat, scenáristické kličky jsou až příliš okaté, a nakonec ani směr, kudy kráčí, mi úplně nevyhovoval. Jako by se na to tvůrci trochu vykašlali, nebo zkrátka moc nevěděli, jak se vydat ke konci. Na druhou stranu oproti jiným podobným projektům je laťka přeci jen vyšší a výsledek soustředěnější.

Plno čtení, středně hraní

Nakonec to lze tvrdit i o hraní. Celé snažení je postavené na interakci s prostředím, chytrém využívání předmětů a čtením karet událostí. Nehledě na to, v kolika lidech ke hře usednete, budete vždy ovládat všechny čtyři postavy (dva dospělé a dva mladistvé). S jejich figurkou se pohybujete po mapě složené z několika karet, které představují danou lokaci. Na těchto kartách se povaluje harampádí potřebné pro vylepšování, ale především jsou na nich čísla a symboly pro interakci.

Galerie

Pokud ji chcete provést, využijete žeton akce, kterým překryjete danou akci na jedné z karet postavy, vytáhnete si odpovídající číslo kartičky a přečtete, co se stalo. Tímto způsobem většinou plníte hlavní úkoly daného scénáře, ale také získáváte vybavení, které svými efekty vylepšuje šance na přežití. Každá postava během aktivace rodiny má dostupné v základu tři akce, přičemž tahy se nedrží daného pořadí a můžete tedy hrdiny a hrdinky různě kombinovat pro nejlepší výsledek.

Jakmile všem dojdou žetony aktivace, případně se rozhodnou je už nevyužít, posouvá se žeton na horní linii karet. Ta představuje jakousi časovou osu, kde se určuje, kdy se aktivují nepřátelé a vyhodnocují různé události. Vaším průzkumem a událostmi se časová osa rozšiřuje i zmenšuje, přičemž vy vždycky alespoň tušíte, co se bude dít, proto se na přicházející nebezpečí alespoň trochu připravíte. Jde o poměrně sympatický a intuitivní prvek, jenž udržuje jasnou přehlednost.

Osud ovládaný časem

Každopádně ve chvíli, kdy se žeton dostane nad kartu události, mohou se na mapě objevit nepřátelé. S nimi je zapotřebí se vypořádat, a to v rámci opravdu velmi triviálního systému. Oni reagují na základě svých pokynů vyobrazených na kartě, zatímco vy na ně útočíte buď zbraní, nebo pěstí či kopem. Způsob útoku udává základní počet zranění, jenž upravuje ještě tažení karty z balíčku karmy, což může mít pozitivní i negativní dopad.

zdroj: Vlastní

Tento balíček karmy je každopádně klíčovou součástí herního zážitku, jelikož jde v zásadě o jedinou věc (kromě výbavy), jež vám zůstává napříč kapitolami. Plnění úkolů a vaše chování z něj odebírá a přidává jiné hodnoty, čímž si můžete pomoci, ale také občas naopak trochu ublížit. Jde o jednoduchý, přesto hezky funkční systém zachycující to, jak se chováte v průběhu kampaně. A nakonec jde o jediný výraznější prvek, který podporuje znovuhratelnost při snaze dělat věci lehce jinak. Obecně ale moc důvodů pro opětovné hraní kampaně, která trvá kolem 14 hodin, mít nebudete.

Vzhledem k tematice rodiny je nejlepší, když se do hry pustí dva hráči. Každý z nich ovládá jednoho dospělého a jedno dítě, čímž se hezky zachycuje dynamika. Jde proto o ideální titul pro hraní s drahou polovičkou, kdy se občas můžete hádat o dalších krocích, protože nechcete, aby to vaše postava odnesla. Nicméně spolehlivě funguje i sólový režim, jenž vás díky přímočarosti úkonů nijak nezahltí. Ve větších počtech lidí je Odkaz: Kniha přežití taktéž hratelná, jen domluva trvá déle a více hlasů znamená zbytečné zdržování a dodatečné ruchy.

Konec špatný, všechno špatné?

V zásadě mohu tvrdit, že jsem byl se hrou jako takovým gamifikovaným gamebookem většinu času spokojený. Herně není náročná, přesto je interakcí dostatek, abych se vysloveně nenudil. Zároveň principy slušivě zachycují iluzi hraní příběhové adventury, možná i trochu RPG, kdy opravdu interagujete s prostředím a čekají vás i některá NPC, s nimiž vedete rozhovory a mohou vám pomoci v boji.

zdroj: Vlastní

Přiznám se, že tento typ her mám v lásce, proto se mi únorová novinka trefila do vkusu. Pokud ale hledáte hutnější herní systémy a nestačí vám jednoduchá interakce a spojování lokací s předměty, spokojení úplně nebudete. Nakonec se musím i já sám trochu přiznat, že mě hra bavila méně, než jsem původně čekal. Proč? Na vině jsou především tři výtky.

Tu první jsem už naznačil výše. Příběh se v pozdějších fázích vydá směry, jimiž jsem to úplně nepotřeboval, především kvůli tomu, že události začnou být mírně překotné. Největší zklamání ale přišlo ze závěru. Ten rozhodně nenaplnil choutky, a to nejen příběhově, ale i herně. Všechny scénáře trochu spočívají na štěstí a náhodě, ale celou dobu se jim daří balancovat na hraně otravnosti. Poslední scénář však do ní spadne rovnou celým tělem, čímž vám z konce zanechá hořký pocit.

Velká výprava

Zároveň musím dodat, že hra na stole zabírá až neúměrné množství prostoru. Při vybalování jsem se divil, proč jsou žetony a figurky tak titěrné, ale při hraní mi došlo, proč tomu tak je. Kdyby byly větší, Odkaz: Kniha přežití by se už sotva vešla na stůl. Minimálně ale karty postav se mohly o poznání zmenšit, protože nakonec hlavně kvůli nim se do vytyčeného kolbiště nevejdete.

Galerie

Jak jsem ale už naznačil, Rexům musím uznat, že se jim povedl opravdu dobrý překlad, který pozbývá vyslovených nepřesností a zachovává si nastolenou atmosféru zvoleným slovníkem i stylem psaní. U některých karet sice nejsou hned jasné některé principy či pravidla, ale to je nakonec problémem už předlohy.

Nakonec bych Odkaz: Knihu přežití doporučil. I přes mé výhrady jde o hutnou příběhovku, která se nebojí přiznat své kořeny a ze všech sil se vás snaží udržet v nepříznivém post-apokalyptickém světě. Některá rozhodnutí mohla být jiná, přesto jde o titul, kterým jsem si s chutí prošel.