Pokud patříte k těm divákům, kterým není cizí televizní stanice Nova, pak vám možná nebude cizí ani její vědomostní soutěž Na lovu, kde se parta uchazečů o finanční odměnu utkává na ostří svých mozků s jediným člověkem, který je většinou chytřejší, respektive plnější vědomostí než všichni uchazeči dohromady.

Jak už to tak bývá, i tato soutěž se pod taktovkou vydavatelství Albi dočkala své stolní podoby, kterou v obchodech naleznete pod názvem Na lovu: Společenská hra. Mohou si ji zahrát alespoň dva hráči a nejvíce devět, přičemž herní doba se pohybuje od půl hodiny výš, kdy přibývá s každým dalším hráčem u stolu. Na následujících řádcích si povíme, jak se adaptace povedla a pro koho by mohla být vhodná.

zdroj: Vlastní foto autora

Lovec přichází

Ve své podstatě je deskovka velmi věrná své předloze. Jeden z hráčů se stane lovcem, tedy oním nenáviděným chytrolínem, zatímco ostatní hráči tvoří tým a snaží se nad lovcem vyhrát. Je tu ale pár změn a úliteb stolnímu formátu, aby se hráči příliš nenudili, což by za použití některých systémů televizní soutěže opravdu hrozilo.

Jo a nehrajete se tu o peníze. Tedy, asi byste je mohli zakomponovat podobně jako třeba v pokeru, ale odměnou vám tu v základu je jen a pouze vítězství nad druhou stranou – buď vyhraje sám lovec, nebo všichni ostatní hráči, tedy soutěžící.

Na lovu: Společenská hra je rozdělená – stejně jako předloha – do tří fází. V té první má každý soutěžící 45 vteřin na zodpovězení co největšího počtu otázek. V té druhé každý soutěžící odpovídá bez časového presu na otázky spolu s lovcem s nabídkou možností. A v té třetí nejprve soutěžící společně pod tlakem odpovídají na co největší počet otázek a následně stejným způsobem lovec dohání jejich náskok.

Galerie

První kolo

Možná si říkáte, kdo vlastně zastane roli Ondřeje Sokola, tedy moderátora. Přestože by to mohla být zajímavá zkušenost ne nepodobná dirigování stolních RPG, tak tato role v deskovce připadá lovci. Tvůrci deskovky v pravidlech několikrát zmiňují, že veškeré změny provedli proto, aby se nikdo nenudil. A právě lovec v prvním kole vlastně vůbec nefiguruje, takže je nanejvýš logické svěřit mu moderátorskou činnost.

A co se odbourání „nudy“ týče, první kolo nejprve odehrají všichni hráči, než se přejde k druhému. To znamená, že na rozdíl od televizní soutěže tady jeden hráč neprojde sám všemi třemi fázemi, ale všichni hráči jimi procházejí společně a nikdo tak nečeká příliš dlouho na svůj tah. Opět v zájmu odbourání prostojů a nudy.

V prvním kole tedy lovec pálí jednu otázku za druhou na postupně každého ze soutěžících, kteří střílí své odpovědi. Je to velmi hektická, akční, frenetická pasáž, kde jde doslova o vteřiny a lovec zde samozřejmě musí vystupovat jako moderátor, a ne lovec a nedělat soutěžícím naschvály.

zdroj: Vlastní foto autora

Zatímco se soutěžící potí a doufá, že dostane otázku, na níž zná odpověď, má lovec plné ruce s dotazováním. Z pro mě nepochopitelného důvodu se tvůrci rozhodli umístit odpovědi na otázky na druhou stranu kartičky, což docela znesnadňuje ověřování odpovědí. Hráč obvykle odpoví rychleji, než moderátor stihne otočit kartičku a vyhledat správnou odpověď.

Zároveň je tato role pro pomalejší, méně chápavé, s deskovkami méně zkušené či prostě starší hráče pěkným peklíčkem. Testoval jsem hru se svými rodiči, kteří jsou fanoušky televizní soutěže a role moderátora jim svou rychlostí tedy vůbec nesedla a nezvládali ji tak, jak by se od ní vzhledem ke kadenci otázek od Sokola očekávalo.

Ale jinak je první kolo hry energickým zážitkem, který uplyne v mžiku oka, načež si jak dotazovaný, tak tázající pořádně oddechnou. Ale lovec-moderátor se hned otáčí k dalšímu hráči a chrlí na něj další sadu otázek…

zdroj: Vlastní foto autora

Druhé kolo – Duel

Jakmile dostal každý z hráčů od moderátora šanci předvést své znalosti, nastává druhé kolo, v němž už se zapojí i sám lovec. Deskovka Na lovu: Společenská hra na tomto místě používá úplně stejná pravidla jako televizní předloha.

Hráči si sem z prvního kola přinesli určitý počet bodů rovný počtu správných odpovědí a lovec musí každému z nich nabídnou vyšší a nižší odměnu, díky čemuž má hráč možnost hrát o jinou sadu bodů a být tak buď blíž, nebo dál od lovcova stíhacího žetonu.

Na speciální destičce se totiž budou žetony hráčů a žetony lovce posouvat směrem dolů za každou správnou odpověď a pokud se lovci podaří svým žetonem dostihnout žeton jiného hráče (tedy lovec častěji odpověděl správně než hráč), tento hráč z tohoto kola vypadává.

Zde je další úlitba deskovce – hráč nevypadává úplně ze hry, normálně se zúčastní i závěrečného kola. Jen nijak nepřispěje svým bodovým kontem k závěrečnému bonusu.

zdroj: Vlastní foto autora

V tomto druhém kole už se nehraje na čas, ale lovec je stále moderátor, i když sám hádá. Zde už dává smysl, že jsou odpovědi na otázky na druhé straně karet, jelikož lovec-moderátor na ně nesmí znát odpověď.

Nicméně deskovka zde skvělým způsobem „simuluje vyšší inteligenci lovce“. Lovec pokládá danou otázku sobě a jednomu ze soutěžících, načež přečte tři možnosti. A lovec na kartičce s otázkou vidí (na rozdíl od soutěžícího), která ze tří možností je špatná. Lovec tak vybírá jen ze dvou možností, zatímco soutěžící ze tří.

Každý si tajně zvolí odpověď na žetonku, následně oba své volby odhalí, kartička se otočí, zjistí se správná odpověď a žetony hráčů se pohnou o stupínek dolů, pokud odpověděli správně, jinak zůstanou na místě a jde hádat další hráč.

Jak už zaznělo, když žeton lovce dostihne hráče, hráč přichází o všechny své body a čeká na třetí kolo. Pokud se naopak hráči podaří úplně sestoupit z desky, postupuje do třetího kola se všemi body (těmi nahranými v prvním kole, případně těmi, které přijal od lovce, aby si hru zjednodušil či ztížil).

Galerie

Druhému kolu nemám prakticky co vytknout. Je nejvěrnější předloze, jednoduchým způsobem dělá z lovce „chytřejšího“ hráče, je v něm malinká porce hazardu s nahranými body a vítám, že hráče úplně nevyřazuje, ale nechá ho i po prohře odehrát třetí kolo.

Třetí kolo – Finálová štvanice

A je tu závěr hry, který je rovněž velmi podobný televizní soutěži. Vzpomínáte, jak jsem na začátku říkal, že se tu nehraje o peníze? Ale hovořil jsem o bodech, které hráči nahrají v prvním kole a ve druhém se je snaží udržet tím, že lovci utečou.

Body všech hráčů se v tuto chvíli spojí dohromady, vydělí pěti a výsledné číslo udává, o kolik polí se posune žeton hráčů na počítadle finálové štvanice. Jinými slovy, jaký náskok mají do začátku, protože co pole, to správná odpověď.

Následně se z lovce opět stává moderátor, ale tentokrát na otázky odpovídají všichni soutěžící současně, mají dvakrát tolik času než v prvním kole a snaží se svým žetonem docupitat co nejdál. Protože potom se role obrátí, jeden ze soutěžících se stane moderátorem a bude to lovec, kdo musí pod tlakem zodpovědět co nejvíc otázek.

Jeho cílem je svým žetonem na počítadle finálové štvanice dostihnout žeton soutěžících, čímž vyhraje. V opačném případě vyhrají soutěžící. A i tady platí, že pokud lovec odpoví špatně nebo neví, mají možnost na otázku odpovědět soutěžící a v takovém případě vrátí lovce o jedno pole zpátky. Když ale lovec odpoví správně, posune se o dvě pole, ne o jedno. Nefér? Jak se to vezme – je na odpovídání sám, zatímco ostatní hráči v závěrečném kole kooperují a hra zde lovci už nijak nenapovídá.

Kdo loví koho?

Obecně vzato se stolní adaptace televizní soutěže Na lovu povedla. Na první pohled funguje prakticky identicky, takže fanoušci soutěže tu budou jako doma. Pravidla upravuje jen takovým způsobem, aby všichni hráči pořád hráli, nikdo nemusel moc dlouho čekat a nenudil se. Zároveň elegantním způsobem pomáhá hráči být lovcem, ale nijak mu neusnadňuje práci moderátora, kterou by šlo udělat i lépe.

U hry jsme se bavili, nicméně Na lovu: Společenská hra má jeden velký problém – je absurdně těžká. Doma máme spoustu vědomostních her, jejichž otázky jsou přece jen obecnější. Otázky v Na lovu jsou velmi specifické a poprvé jsem u vědomostní hry zažil pocit, že ze mě deskovka vyloženě dělá idiota.

zdroj: Vlastní foto autora

Přestože jsme se bavili u hry jako takové, jejími otázkami jsme se nebavili skoro vůbec. Cítili jsme se zostuzení, naštvaní a těch pár otázek, na které jsme zrovna znali odpověď či se nám je zrovna podařilo správně tipnout, kýženou radost moc nepřineslo.

Dokonce jsme se dostali do situace, kdy v prvním kole skladba otázek hádajícímu natolik nesedla, že neodpověděl správně na jedinou z nich a do druhého kola tak šel s 0 body a hra se tím jaksi rozbila, protože pravidla takovou možnost vůbec nepřipouštějí.

Nutilo mě to zamyslet se, pro koho je tedy tahle deskovka určená. Přišlo by mi logické, že pro každého fanouška televizní soutěže. Ale aniž bych chtěl podceňovat český národ, něco mi říká, že ne každý u obrazovky má vědomosti jako onen lovec.

Takže jen pokud si opravdu věříte, že byste si v televizi vedli líp než většina soutěžících, můžete si to na této hře otestovat. V opačném případě se radši připravte na to, že vás hra svými otázkami může pořádně zostudit.

Ať tak či tak, deskovku Na lovu si nejvíc užijete ve třech až pěti hráčích. Ve dvou hráčích jsou oba hráči jak soutěžícími, tak lovci, což taky funguje, ale nemá to ten správný feel. A ve víc než pěti hráčích se soutěžící rozdělí do dvou týmů, hra probíhá stejně, jen na jejím konci má každý tým svůj vlastní žeton na stupnici a lovec tak nemusí porazit všechny hráče, ale třeba jen jeden z týmů. Ale tady už zase musíte počítat s tím, že čím víc hráčů, tím delší hra a větší čekání na vlastní tah.