Umělá inteligence se s deskovými hrami spojuje už slušnou dobu. Například v logických a strategických hrách jako šachy, dáma či japonské go dokáže už docela slušně dominovat a ve své aktuální formě je schopná porazit i ty nejlepší lidské hráče. Nicméně existoval segment her, který tomuto oboru informatiky do jisté míry stále unikal. Tímto segmentem jsou především konverzační hry vyžadující trochu pokročilejší mezilidskou interakci. AI už ale proniká i tam.
Laboratoř umělé inteligence Meta AI (spadající pod společnost Meta Platforms, dříve známou jako Facebook) totiž vytvořila umělou inteligenci Cicero, která dokáže porazit lidi v klasické hře Diplomacy. Pokud s tímto titulem nejste obeznámeni, tak se jedná o stařičkou záležitost z roku 1959, která je zasazená do Evropy v období první světové války. Cílem hry je obsazení měst a provincií, čímž hráči naakumulují více vojenské síly než soupeři, s níž ideálně ovládnou celou Evropu.
Avšak klíčovou složkou je zde vyjednávání, během něhož hráči konverzují s ostatními, aby mohli adekvátně naplánovat akce v příštím kole. Takové vyjednávání pak vyústí třeba v různé aliance slabších hráčů, kteří se spojí proti silnějšímu, ale chybět samozřejmě nemusí ani různé zrady. Z toho tedy vyplývá, že právě vaše schopnost vyjednávat do velké míry určí váš úspěch.
Každopádně Cicero se zjevně naučila vyjednávat velice dobře, protože se tato umělá inteligence umístila na krásném druhém místě z 19 v pětizápasovém ligovém turnaji ve webové verzi hry, kdy měla dvojnásobné průměrné skóre než soupeři. Navíc její jazyk měl být natolik přirozený, že lidští hráči s ní častokrát rádi spolupracovali. Na druhou stranu měla být ale brutální ve vykonávání své strategie.
Samotná inteligence je pak postavená na základech strategického myšlení umělé inteligence fungující právě ve zmíněných šachách, což je doplněné o umělou inteligenci zpracovávající jazyk, jako je BlenderBot či LaMDA. V programování byl poté využit model s 2,7 miliardami parametrů a trénovalo se na více než 40 000 kolech ve zmíněné bezplatné webové verzi hry Diplomacy. Jestli vás pak zajímají další detaily, můžete si přečíst celý původní článek zde.
Nicméně nejen Meta vykonává podobné experimenty. Jeden podobný totiž udělala i skupina výzkumníků, která nedávno publikovala svůj článek na webu Nature. V této práci se zaměřovali právě na využití komunikace umělých činitelů k lepší spolupráci. Navrhli tak speciální vyjednávací algoritmy, které umožňovaly dohodnutí společných plánů. Autoři tím chtěli dokázat, že tato klíčová schopnost umožní překonat činitele, kteří jí neoplývají.
Za pomoci výše zmíněných činitelů ale výzkumníci narazili na stejný trend jako v lidské říši, tedy na to, že lidé často různé dohodnuté věci nedodržují, což představuje velkou překážku právě pro hladký běh takové spolupráce. Jako obrana vůči tomuto jevu ale mohou fungovat různé sankce, jejichž hrozba posléze většinou vede k upřímnější a pravdivější komunikaci. Tento experiment tak ve výsledku měl přispět ke tvorbě více spravedlivých, transparentních a důvěryhodných systémů umělé inteligence, které mohou i pomoci lépe porozumět spolupráci a soutěži v reálném světě. Kompletní článek můžete zase prozkoumat na tomto odkazu.