Jste agenti skupiny Omega a vedení vás vyslalo vyšetřit zmizení jednotky vašich kolegů. Svět kolem vás se otřepává z nedávné války, proto nepočítejte s tím, že vás každý uvítá s otevřenou náručí. Ba naopak, ve světě Mortum, podobném našemu středověku, číhá zrada a intriky na každém rohu. Budete se muset mít na pozoru a zjistit, kdo vás chce podrazit nebo kdo vám prachsprostě lže do očí.

Žádný chrabrý rytíř vám nevyrazí na pomoc. Jak povedete vyšetřování, je jen na vás. Ale kdo bude otálet a bude nerozhodný, nedozví se nic. To všechno najdete v detektivní, příběhové deskovce Mortum: Středověká detektivka od Sergeje Mineviče, která vyšla v češtině díky vydavatelství Rexhry.

Deskovkové puristy určitě potěší fakt, že i když Mortum sází spíš na příběh a herní mechaniky jsou lehčího ražení, celá hra je řízená kartami a nepotřebujete žádnou aplikaci. Což může být výhoda, ale i tíživá nevýhoda. U tohoto titulu obecně totiž velmi záleží na tom, co od něho očekáváte, jak si představujete ideální průběh detektivní deskové hry a v poslední řadě je velmi důležité, s kým hrajete. A nebo je zkrátka Mortum lepší hrát sólo?

Karty jsou vrženy

Když otevřete krabici hry Mortum, vykouknou na vás haldy žetonů, tři krabičky napěchované k prasknutí kartami, kde každá z nich představuje jeden scénář a list papíru, na němž jsou shrnutá pravidla. Nebo lépe řečeno, je vám vysvětleno, že hra vás bude pravidla učit postupně a na druhé straně jsou tipy, jak řešit některé situace.

zdroj: Vlastní foto autora

Pravidla jsou zde totiž tak trochu vedlejší, protože hlavní je příběh. Vás nebo vaši herní skupinu budou čekat tři dvou až tří hodinová dobrodružství, která na sebe navazují. Vaši skupinu Omega budou tvořit různí specialisté, kteří mají rozličné schopnosti. Velká škoda je to, že za tyto hrdiny hrají všichni dohromady. Bylo by určitě zajímavější, kdyby každý hráč dostal přiděleného jednoho agenta a měl tak větší vyjednávací sílu při rozhodování, co se bude dít dál.

Nicméně na konci hry může počet hrdinů převyšovat doporučené množství hráčů a snažit se o ohnutí tohoto pravidla tak nedává smysl. Herní skupina proto může velmi trpět na alfa hráče, který povede celý příběh, rozsekne všechna rozhodnutí a ostatní budou jen koukat a vézt se.

V každém scénáři vedeném kartami budete postupně odkrývat i herní mapu. U té sice někdy budete dumat, jak správně napojit některé části, protože je též složená z karet, výsledek je ale nádherně graficky zpracovaný. Tu a tam se na kartách objeví i nákres daného místa, který podtrhuje atmosféru temného fantasy světa. To samé se dá říct i o vyobrazení postav, mezi nimiž najdete většinu obvyklých povolání od čaroděje přes vraha až po nájezdnici.

zdroj: Vlastní foto autora

Trochu horší jsou bohužel texty. Na jedné kartě jich je hromada, což bohužel čitelnosti moc nepřidá. Na druhou stranu je potřeba pochválit kreativní překlady názvů místních reálií, které dobře zapadají do herního světa. Třeba taková vesnička Sněťov ve vás hned vzbudí nějakou tu negativnější emoci nebo zvědavost.

Přesvědčovací a svazovací techniky

Vše je sice řízené kartami a po většinu času se budete rozhodovat mezi návštěvou lokace a rozpravou s postavou, ale Mortum vám přece jen tu a tam dává víc herních možností. Každá postava má totiž své schopnosti, které můžete využít. Počet jednotlivých použití je však limitovaný a jen některé se obnoví po odpočinku.

Máte tak k dispozici například pozorování – jednoho ze svých agentů necháte pozorovat cvrkot života na dané lokaci a po nějaké době, po kterou nemůžete používat jeho schopnosti, se k vám vrátí a podá hlášení. Dalším fíglem je prohledání, kdy se zkrátka k někomu vloupáte do domu a šmejdíte všude, kde se dá. Může se však stát, že vás někdo načapá a vy se podle toho musíte zachovat. Mnoho situací lze řešit použitím schopnosti násilí, ale také můžete někoho podplatit penězi, kterých máte samozřejmě omezené množství.

Když byla zmínka o čarodějích, ti mají též své zvláštní magické schopnosti. Mohou najít danou osobu, nebo dokonce v omezené míře hovořit s mrtvými. Poslední schopností je přepad, který většinou vyústí v to, že vtrhnete se svými agenty k někomu domů, svážete všechny přítomné a začíná výslech, který končí většinou tak, že vyslýchaným vrazíte do úst roubík a uklidíte je někam, kde je nikdo jen tak rychle nenajde.

Důsledkem vaší neurvalé akce pak na dané lokaci nemůžete provádět žádnou zvláštní schopnost nebo akci. Tohle potrestání ale moc nefunguje. Pokud se vám totiž při přepadu podaří zdolat všechny překážky, máte pocit, že jste stejně získali veškeré potřebné informace a už ani nemáte čas se na dané místo vracet.

Při sezeních se tak v naší herní skupině stávalo, že se ze všech hráčů staly nelítostné bestie, co svazovaly nebohé obyvatele na potkání hlava nehlava. A většinou to fungovalo, pokud to čas dovolil. Vy totiž většinou ani nebudete mít šanci všechny své zvláštní schopnosti využít, pokud si napřed budete chtít v míru pohovořit s různými postavami na různých lokacích.

zdroj: Vlastní foto autora

Skoro každá návštěva místa, prohledávání, svazování nebo nějaký rozhovor totiž stojí nějaké ty hodiny a když máte do poledne třetího dne rozřešit případ, čas vám uteče, ani nebudete vědět jak. Navíc musíte jít i včas spát, jinak další den budete vstávat později. Musíte také dbát o zdraví svých hrdinů, protože když dojde k násilí, můžou utržit i nějaká ta zranění. Zase je tu ale důvod si zahrát scénář vícekrát s jiným průchodem a odhalit tak všechny detaily příběhu.

Vybírání vyvolených, nebo nikoho

To úplně nejdůležitější na Mortum: Středověké detektivce je však výběr spoluhráčů. A jestli je vlastně vůbec potřebujete. Pokud se rozhodnete hrát ve více lidech, či dokonce v doporučeném plném počtu, budete potřebovat zkušeného vypravěče, který bude příběh z karet číst. Texty jsou totiž hutné, někdy navíc opravdu dlouhé, a i když se budete snažit sebevíc, někteří hráči zkrátka neudrží pozornost, vytáhnou mobil nebo si mezi sebou začnou šeptat.

Nechat roli vypravěče kolovat je určitě možné, ale vzhledem k náročnosti textů se domnívám, že nároky jsou nemalé. Navíc pokud budete chtít udělat nějaký jemný roleplay a při čtení přímé řeči třeba měnit hlas, může vás zaskočit, že se přímá a nepřímá řeč nepříjemně mísí. Jednou totiž třeba dostanete delší monolog, na kterém se můžete herecky vyřádit a pobavit své spoluhráče, odpovědí však je nějaký sušší popis, co daná postava nebo vaše skupina řekla bez využití přímé řeči.

zdroj: Vlastní foto autora

Podle mého názoru hra nejvíc vykvete, pokud ji budete hrát sami a můžete Mortum brát jako takový gamebook na steroidech. Všechny výše zmíněné problémy zmizí a vy si můžete užít příběh vlastním tempem. Nebo maximálně ve dvou lidech, kdy víte, že váš parťák odložil mobil někam na druhou stranu místnosti.

Hra o svazování

Samotný příběh v naší skupině čtyř hráčů tak kvůli zmíněným problémům a neustálému přepadání a svazování ani nestačil pořádně vykvést. A to o zajímavé zápletky nebyla nouze. Ani o momenty, kdy se konečně vyplatilo vést si herní deník a zapisovat všechny důležité informace i jména postav.

Hlavní problém vidím hlavně v tom, že mezi herními rozhodnutími byly příliš dlouhé proluky vyplněné dlouhými hutnými texty, při kterých hráči ztráceli pozornost. Na rozdíl od dalších příběhových her, jako jsou například Cesty osudu nebo Kronika zločinu, má tak hra docela pomalé tempo.

Určitě vás od Mortum nechci odrazovat, ale před zahráním si pořádně rozmyslete, s kým budete tuto hru hrát. Nebo jestli ji chcete vůbec s někým hrát a neužijete si špinavou práci agentů hezky o samotě s hudebním podkresem nějakého temného fantasy ambientu.