Kuba Špiřík před třemi a půl roky ve své recenzi pochválil kooperativní deckbuilding Konec věků za jeho přístupnost, několika zajímavých prvků a fakt, že tohle karetní oddalování apokalypsy je zkrátka zábavné. Dojmy, které víceméně podepisuji, přestože mi v původní krabici něco chybělo. Bylo to snad propojení herních partií do většího celku? Dost možná ano, protože Konec věků: Nová éra, jímž REXhry ukončily minulý rok, mě bavilo o ždibec více.

Galerie

Vzhůru na výpravu

Abychom si to hned na začátku vyjasnili – minuloroční nadílka je samostatně hratelným rozšířením, k němuž nepotřebujete původní hru. Nabízí všechny potřebné dobroty, abyste si osahali nastavené systémy a seznámili se se světem. Dokonce natolik hezky postupně, že bych Novou éru doporučil na první rande se značkou. Jenom musíte počítat s tím, že s ohledem na příběhovou časovou linii vám pár věcí uteče. To ovšem není taková oběť, protože místní svět je fádním fantasy, které i přes pár nápadů ničím nevtáhne a zastává čistě roli kulisy.

Kdyby vás to stejně mrzelo, plně vám to vynahradí uzpůsobení, v jakém herní materiál najdete. Všechno je udělané tak, aby vás hra s obsahem seznámila postupně s pocitem, že hrajete kampaňovku. Slouží tomu právě první Výprava, která je okořeněná kartami s textem. Přečtete si na nich pár příběhových odstavců, jež sice mají daleko od pompézní expedice, přesto počínání alespoň rámují.

zdroj: Rexhry

Především však slouží jako výuka, kde postupně odemykáte obsah v obálkách a balíčcích s novými hrdiny, bossy a samozřejmě kartami od do balíčku. Postupné odemykání pomáhá tomu, aby vás hra zbytečně nezahltila a vy jste si mohli všechno hezky postupně osahat. A jakmile to budete mít za sebou, můžete se pustit do té největší zábavy, kterou jsou randomizované Výpravy.

Náhodná propojení

Jsou hlavním ozvláštněním klasické formule, kde se v roli mága postavíte vybranému bossovi. Místo toho, abyste si užívali jednorázové výzvy, si čtyři bitvy propojíte dohromady s tím, že pokaždé se vaše možnosti rozšíří o nové karty, abyste měli větší šanci další, stále silnější soky porazit. Tentokrát už bez příběhu (ten je skutečně jen pro první Výpravu), ale díky kompatibilitě s ostatními samostatnými hrami série o to variabilněji.

zdroj: Rexhry

Nemusíte se nicméně bát. Pokud byste ke hře usedli s novými hráči a chtěli byste si úvodní výpravu s otevíráním obálek zopakovat, karty jsou poctivě očíslované a roztříděné, abyste všechno mohli vrátit zpátky na své místo. Pokud ale ne, určitě potěší poctivá organizace v krabici, kde nechybí dostatek místa a oddělovače pro skvělou přehlednost a urychlení příprav dalších partií.

Deckbuilding bez míchání

Ty jinak probíhají stejně jako minule. Jeden až čtyři hráči (sólo můžete jak za jednoho mága s minimálními úpravami, případně „obouruč“ za dva) se ujmou role jednoho z dostupných hrdinů, kteří se liší startovním a dobíracím balíčkem, i unikátní schopností. Každý z nich kromě startovních karet dostane i trhliny, skrze které sesílají kouzla. Právě ty jsou sympatickým ozvláštněním, kterým se hra liší od jiných deckbuildingů. S trhlinami různě manipulujete (pootevíráte a otevíráte) a připojujete k nim kouzla, jež sesíláte. Jde o dodatečný systém správy, který vás nutí přemýšlet nad dalšími kroky.

Přímo ve hře následně operujete s pěti kartami na ruce, které kromě kouzel, jež jsou primárním způsobem udělování poškození vybranému sokovi, obsahují i drahokamy a artefakty. Skrze drahokamy získáváte éter fungující jako hlavní platidlo, jímž otevíráte zmíněné trhliny, nabíjíte si schopnost, a hlavně nakupujete nové karty z tržiště v mřížce 3x3. Artefakty jsou zase takovými bonusy, jimiž upravíte trhlinu, případně získáte něco navíc.

Galerie

Druhý způsob, jak se série liší, je skutečnost, že si nikdy nemícháte svůj balíček. Postupně si ho stavíte a jakmile nemáte karty v dobíracím balíčku, vezmete odkládací a pouze ho překlopíte. Díky tomu můžete dopředu pracovat s pořadím karet, čímž se současně odkrajuje velká část náhody. Místo toho jste nucení se důkladně seznámit se všemi kusovkami a odkládat je tak, aby se vám příště sešla ta správná sestava.

Naopak náhodu do hry přidávají proměnlivé tahy. Místo pevně daného pořadí máte balíček, který určuje, kdo zrovna hraje. Proto vás občas může nepřítel zaskočit, když zrovna ve chvíli, kdy byste potřebovali hrát dvakrát po sobě, bude touto možností oblažen on. Karet je nicméně tak málo, že jde o systém zábavný, nikoliv frustrující.

Nováčci ostudu nedělají

Pokud vás nezajímají Výpravy a chcete pouze další karty a postavy do rotace, můžete se v Konci věků: Nové éře těšit na osm nových mágů. Někteří jsou zajímavější než jiní a osobním favoritem je hledačka pokladů Claudia, zatímco titul otloukánka si bere obránce Taqren. Přirozeně jde ale o otázku preferencí, a nakonec každá postava je vítaným rozšířením.

zdroj: Rexhry

Proti nim se staví čtyři noví Bezejmenní, pohybující se od houževnatého lidského pavouka po docela nekompromisní severskou šelmu. Chování a schopnosti jsou dostatečně odlišné a není mezi nimi vysloveně slabý článek. Dokonce bych se nebál tvrdit, že patří mezi ty nejzajímavější, jaké značka představila. Nové herní karty pak zase hezky rozšiřují možnosti a přináší pár zajímavých kombinací.

Honzíku, jdi už domů

Naopak pokárat musím vizuální zpracování. Už předchozí hra měla docela proměnlivou kvalitu ilustrací, ale tady jsou někdy rozdíly opravdu velké. Typickým příkladem je zase a znovu Taqren, u něhož nechápu, jak jeho podoba mohla projít do finálního produktu. Takže zatímco některé prvky jsou krásné a detailní, jiné působí odfláknutě.

Galerie

Trochu tak znovu působí pravidla, jež se vytýkala už minule a zlepšení je nulové. Sešit je napsaný trochu nepřehledně a nabízí drtivé množství ukázek, které jsou mnohdy nesmyslně nadbytečné (Honzíka a Hanku už opravdu nemohu cítit). Mezitím v některých momentech jim chybí pár informací. Třeba u popisu sólové hry úplně absentuje zmínka o tom, jak má hráč složit karty pořadí tahu. No a úplně pozitivně na člověka nezapůsobí ani tlustý balíček opravených karet, který nakonec díky bohu není předzvěstí kompletně špatné lokalizace. Ta není špatná a spíše se jen vloudil šotek.

Jsou to nicméně jen marginální nedostatky, které na konečném zážitku z Konce věků: Nové éry zase tolik kaněk nenechávají. Znovu jde o svižnou deckbuildingovou kooperaci, u níž musíte zapojit i paměť. Jenom je zase o trochu širší a s možností hezkého zarámování do Výpravy, která vašim sezením dá větší váhu.