Dnes se podíváme na nenápadnou krabičku skrývající vizuálně výraznou hru Kód: Ovládni kyberprostor, kterou nám v češtině přinesly Rexhry. Jejím autorem je americký počítačový expert Michael Yang, ilustrace dodali Keegan Moore, Nolan Nasser a Allen Panakal.
Ujměte se role umělé inteligence, která se snaží porozumět světu kolem sebe. Dva hráči si zvolí z dvanácti protokolů své tři, které budou analyzovat a snažit se dosáhnout jejich úplného pochopení.
Pomocí karet zadáváte příkazy do svých protokolů, překonáváte stanovené prahy a soupeříte o to, kdo jako první zkompiluje (úspěšně dokončí) všechny tři a tím dosáhne poznání. Manipulujte s protokoly soupeře, využívejte efekty karet ve svůj prospěch a vytvářejte si vlastní verzi reality rychleji než váš protivník.
AI vs AI
Nejprve si oba hráči postupně vyberou tři protokoly, které postaví proti sobě. Pro každý protokol na své straně si hráč vezme šest karet příkazů. Tyto karty představují jednotlivé operace, jež umělá inteligence provádí ve snaze porozumět svým konceptům a zároveň narušit práci protivníka. Všech osmnáct karet si každý hráč zamíchá a utvoří z nich balíček. Dobere si pět karet na ruku a pustí se do hry.
Na začátku tahu vyhodnotíte efekty dříve zahraných karet vztahujících se k začátku tahu, získáte řídící prvek, pokud vaše karty jsou vyšší hodnoty než soupeře alespoň ve dvou řádcích, a také zkontrolujete, zda některý protokol splňuje podmínky kompilace. Pokud ano, jedná se o vaši jedinou akci.
V opačném případě jdeme na zahrání karty. Tu smíte vyložit lícem nahoru či dolů dle libosti – lícem nahoru do odpovídajícího řádku s protokolem, lícem dolů kamkoliv. Následně z ruky odložíte přebytečné karty, máte-li jich na ruce víc než pět, a vyhodnotíte efekty na konci tahu.
Není protokol jako protokol
Jak jsou stavěné karty? Vrchní efekt je trvalý a ve hře zůstává, dokud karta leží lícem nahoru. Prostřední efekt provedete okamžitě při zahrání či odkrytí karty. Spodní efekt je pomocný a bývá obvykle spuštěný okolnostmi. Jakmile je překrytý další kartou ve sloupečku, přestává být dostupným.
Každá karta vedle příkazů/efektů disponuje i číselnou hodnotou. Stabilní hodnotu vám dává i rub karty, a tak někdy využijete i ten, přestože je radno hrát spíše na lícové efekty a ty vhodně doplňovat hrubou silou. Jakmile má některý hráč ve svém sloupečku součet 10 a více, a zároveň tím převyšuje hodnotu soupeře v daném řádku, provede v rámci svého tahu kompilaci.
Po několika partiích můžete zařadit řídící prvek, který získáte pokaždé, když máte alespoň ve dvou řádcích větší hodnotu než vás soupeř. Tehdy lze přeuspořádat protokoly na své či soupeřově straně, tedy posunout své protokoly za svými odsunutými kartami, či naopak soupeře oslabit, čímž bude své první akce vést k přesunu karet za protokolem.
Zmatení inteligence
Pravidla hry Kód: Ovládni kyberprostor jsou krátká, a přestože se zdají být jasná co do průběhu tahu, svým wordingem jsou zmatečná. Nejprve čtete pokyny o řádku či o řádku na své straně pole. Co to ale je řádek? Myslí se tím řádek zleva doprava napříč protokoly? Proč to není v textu vysvětleno?
Následně na konci pravidel najdete slovníček a z něho vyplyne, že herní pole tvoří tři řádky, každý o dvou protokolech. Takže už víme, co to je řádek. Myslí se tím vlastně sloupec příkazů jednoho typu protokolu z důvodu, že obvykle hrajete jen na svou stranu pole? Uvidíme, berme to jako tři probíhající linie. Slovo řádek je zde zřejmě užito pro téma hry, tedy jako programovací řádek...
Následně se ve slovníčku dočteme, že existuje pojem sloupeček, a to jsou karty v řádku na straně jednoho hráče. Aha, a proč s tím tedy povětšinou karty neoperují? Proč neustále čteme o řádcích? Smysl by to mělo, kdyby hráč mohl hrát karty do soupeřovy půlky pole. Ale tak tomu není, podle pravidel hrajete na své straně. V čem to tedy všechno vězí? V tom, že vykládanými kartami na svou stranu herní plochy můžete ovlivňovat karty soupeře.
A pokud hráč překompiluje, tedy kartami již splněného protokolu dosáhne na kompilaci, za kterou si jako odměnu vezme kartu ze soupeřova balíčku, kam posléze tuto kartu hraje? Hraje ji k sobě nahoru rubem, neboť mu plevelí balíček, nebo ji zahraje lícem na svou stranu řádku odpovídajícího soupeřovu protokolu?
Obojí je možné, ale pravidla vám to neprozradí. Jak jsem se dozvěděl přímo od Rexů, je možné tuto soupeřovu kartu u sebe vyloženou lícem nahoru i dolů přesouvat mezi řádky a její efekt platí pro mě, nikoliv soupeře. To jsou teda věci. To, že se kartám příkazů říká příkazy, ale příkazy v pravidlech nazývají i efekty na těchto kartách příkazů, jen podtrhuje celé textové zpracování.
Jde o to, že vše nějak rozluštíte, ale místo abyste dostali jasné instrukce (ideálně s obrazovými příklady) a hráli, musíte se pídit po tom, co chtěl vlastně autor říct. Nakonec tak příkazový řádek a související výrazy nepodporují téma hry, ale jen zmatení hráče. Chtělo se tu hrát na programovací exaktnost, ale akorát to hráče dopálí.
A to je škoda, protože hra je to opravdu dobrá a je fajn zkoumat balíčky příkazů jednotlivých protokolů i jejich kombinace v rámci partie. Jakmile rozjedete mašinerii příkazů a kombinací efektů, stanete se sami tvůrci nové reality, kterou umocňuje vizuální zpracování.
A pokud vás hra i přes kritiku sepsaných pravidel zaujala, můžete zkusit získat ještě promo balíček obsahující další tři protokoly. Popřípadě si můžete pořídit i hrací podložku v neoprenu. A pro ty největší fandy zbývá zmínit, že Yang už vytvořil druhý díl, který si Rexhry opět nenechají ujít. Iv české verzi tak budeme moct zjistit, jak se obě balení dají zkombinovat dohromady.