Reálná kina zažívají v posledních letech turbulentní období, což se kromě zdražování lístků a odlivu diváků taktéž projevuje tím, že už nejde o ten svatý chrám filmové zábavy, kde všichni upřeně hledí na plátno a sledují promítané záběry. Místo toho mobily už dávno nejsou jenom vypnuté a diváctvo kolikrát nerespektuje soustředění ostatních.
Proto jsou pro fajnšmekry malá kina čím dál důležitější. Jde o sympatickou změnu od „nabušených“ multiplexů plných popkornů, v nichž máte větší pravděpodobnost, že se potkáte se stejně smýšlejícími lidmi, což kolikrát odráží i nabídku projekcí. A pokud jste si říkali, že byste si podobnou „jednosálovku“ chtěli zkusit řídit, Kinoboj vám to do jisté míry splní.
Otevřít si kino? Jednoduché!
Jestli mě paměť a vyhledávací schopnosti nešálí, jde o první spolupráci vydavatelství BoardBros a českého tvůrce Michala Peichla. Ten v těchto chvílích dokončuje práce na očekávaném Forestry a se svými kolegy pilně pracuje na Praha Neviděná, takže je pro něj aktuálně recenzovaná hra odskokem ke přístupnějšímu dílu.
Právě v tom ostatně tkví většina krásy Kinoboje. Jeho pravidla se naučíte rychle a sezení odehrajete svižně, přesto na konci budete mít hřejivý pocit pěkně vyplněného času, který vám i trochu zahltí hlavu.
zdroj:
BoardBros
Tom Cruise nebo Leonardo DiCaprio?
Každý z hráčů na začátku dostane destičku kina, ke které v průběhu 12 kol připojuje karty. Ty si v každém kole po směru hodinových ručiček vybíráte z odhalené nabídky a buď je umístíte na pravou stranu, což představuje projekce a vybavení kina, nebo je dáte na levou, kde se ukazují návštěvníci.
Vaším hlavním cílem je vybudovat to nejlepší kino, které bude mít dobrý poměr projekcí, vybavení a návštěvníků, aby se mohlo pochlubit titulem kina roku. K tomu vám pomůže hned několik bodovacích podmínek, kde některé jsou důležitější než jiné.
Na úplném začátku byste měli prozkoumat hlavní podmínku vámi vybraného kina, která vám při splnění daruje 20, případně 25 bodů v těžší variantě. Její splnění není nikterak těžké, ale může rozhodnout o vítězi. Dále plníte potřeby vybraných návštěvníků, řešíte bonusové body za popkorn a prodané vstupenky, zajímáte se o různorodost a snažíte se mít dobré technologické zázemí.
Optimalizace programu
A to je ve skutečnosti celé, jenomže ono to stačí. Peichl moc sympaticky zavedl „dvouhlavost“ karet, takže u každé z nich přemýšlíte, jaká strana se vám hodí více. Přemýšlivý prvek hezky udržuje pozornost a vám zkrátka dělá radost, když se kino formuje před očima.
Občas vám do toho přirozeně hodí vidle náhoda, protože leckdy záleží na tom, v jakém pořadí zrovna karty vybíráte. Na druhou stranu nikdy nenastala situace, kdy by zbylý výběr byl plonkový a nic nepřidal. Podmínek je dostatek na to, aby každá karta měla v konečném důsledku alespoň nějaký vliv, takže každé ze dvanácti kol má dopad, i kvůli efektům s možností vylepšení karty jejím vysunutím.
Zmíněné efekty jsou navíc čas od času doplněné skupinovou ikonou značící, že se týká i ostatních hráčů u stolu. Jde o moc hezký prvek, který udržuje alespoň nějakou interakci v jinak vcelku solitérním budování, kde se s ostatními přetahujete až při sčítání bodů. I proto přiložený sólový režim dává smysl a funguje bez zbytečného zdržování.
zdroj:
BoardBros
Špatný filtr
Musím nicméně přiznat, že mě trochu zklamala mizivá tematičnost. Vzhledem k malým rozměrům Kinoboje jsem neočekával, že bude filmy vysloveně prodchnutý, ale kromě krabice obsahující několik filmových narážek (včetně poťouchlého odkazu na Kinobox) na mě zvolené téma nijak nedýchalo. Přitom by stačilo pár pomrknutí na kartách.
Na vině jsou v tomto případě i ilustrace, které působí strašlivě genericky. Až má člověk pocit, že se jich zhostila umělá inteligence. Vizuál se snaží být maximálně funkční (a s výjimkou dvou pletoucích se slečen v roli návštěvníků se to daří), ale přijde mi, že tak trochu zapomněl na to, aby byl i alespoň trochu svůj.
Mí spoluhráči občas tápali u ikonografie, případně vznikali sporně vyložené významy, které jsme museli jít konfrontovat s pravidly. I proto bych ocenil, kdyby na jejich zádech byl podrobný přehled, aby člověk nemusel komplikovaně listovat (a u jedné karty se ani nedolistoval).
Jedná se ovšem o problémy především produkčního rázu. Herně je Kinoboj pořád milou malou krabičkou, která by se u hráčů i rodin mohla dostat do pozice dobrého filleru, který je na stole okamžitě, do minuty ho rozpohybujete a do půl hodiny odehrajete.