Modrej, nebo červenej? A co ten žlutej? Snad vás nepoloží na prkno, až se ozve: Stříhéj!!!
Vydavatelství Mindok přináší kooperativní výbušný titul Jedeme bomby!, jež vítězně zazářil na letošních oceněních Spiel des Jahres. Autorem je Japonec Hisashi Hayashi, autor her jako Trains, Yokohama a Číslo. Hru po vizuální stránce ztvárnil Kanaďan Dominique Ferland.
V Hayashiho novince utvoříte s kamarády tým pyrotechniků a pro deaktivaci bomby musíte odhalit a spárovat modré a žluté kabely a nechat odhalené ty červené, jejichž přestřižení by jinak způsobilo explozi.
Nejedná se však o žádnou silně tematickou dobrodružnou pohybovku, ale zcela abstraktní záležitost, kdy se snažíte přijít na to, kde se ve stojáncích parťáků nachází destičky kabelů s vámi vybranou hodnotou, kterou můžete vykázat i ve své kabeláži. Němcům se to líbilo. Uspěje titul i u nás?
Učíme se s bombami
Na začátku mise si vezmete kartu pyrotechnika a podle zadání mise vylosujete potřebný počet červených a žlutých drátů. Jejich hodnoty vyznačíte dřevěnými špalíky na herním plánu, poté je zamícháte mezi 48 modrých drátů a všechny dráty rozdáte lícem dolů na stojany. Při hře ve dvou budete mít každý dva stojany, ve třech má dva stojany jen kapitán a ostatní po jednom, a ve čtyřech či pěti hráčích si každý vystačí s jedním.
Následně vyložíte tolik karet společného vybavení, kolik vás hraje, a nastavíte ručičku detonátoru na políčko odpovídající počtu hráčů. Poté každý počínaje kapitánem umístí před svůj stojan jeden žeton nápovědy naznačující, kde se nachází modrý kabel vybrané hodnoty. Ve svém tahu si pak vždy zvolíte jednu akci.
Při párovém střihnutí vyberete hodnotu, kterou držíte i ve své zásobě, a označíte jeden drát na stojanu spoluhráče, o kterém si myslíte, že má tuto hodnotu. Pokud tipnete správně, vyložíte vy i on odpovídající kusové dráty. Pokud se spletete, žádný drát nevyložíte a ručička detonátoru se posune o jeden krok dál. Neukazuje-li detonátor symbol výbuchu, spoluhráč označí drát dalším žetonem nápovědy. Pokud byste omylem označili červený drát, okamžitě prohrajete, protože bomba vybuchne.
Druhou možností je sólové střihnutí – pokud držíte ve své zásobě úplně všechny zbývající dráty určité hodnoty (dva nebo čtyři kusy), můžete je vyložit najednou, a to i u žlutých drátů, pokud máte všechny, které jsou ještě ve hře. Třetí možnost nastává, když vám v zásobě zůstanou pouze červené dráty – v takovém případě je všechny odhalíte.
Misi dokončíte vítězně, pokud se vám podaří vyložit úplně všechny dráty. Prohrajete, pokud dojde k přestřižení červeného drátu nebo pokud ručička detonátoru dojde na symbol výbuchu. Hru vám ulehčí karty společného vybavení i jednorázová schopnost vašeho pyrotechnika. Abyste si zpřístupnili společné vybavení, musíte nejprve úspěšně vyložit modré dráty shodné hodnoty s kartou vybavení.
Žluté a červené dráty svými hodnotami .1 a .5 řadíte mezi modré kabely označené celými čísly. Všechny žluté dráty se pro účely stříhání považují za jednu hodnotu – žlutou, stejně tak všechny červené – ty ale nikdy nesmíte přestřihnout.
Každá modrá hodnota od 1 do 12 se ve hře nachází čtyřikrát. Jakmile vyložíte všechny čtyři stejné dráty, položíte na příslušné číslo na plánu žeton dokončení, což vám pomůže držet si přehled a posouvat vaše úvahy, co ještě ve hře zbývá, správným směrem.
S potem na čele
Po kooperativní úkolové štychovce Odysea a logickém bolehlavu Turing Machine vydali v Mindoku další chytrou záležitost. Jak poznamenal kamarád: „Po týdnu usilovného prázdninového hraní v týmu složeném z IT inženýra, řídícího technika staveb a profi deskovkáře jsme dosáhli teprve 20. úrovně.“ Každý scénář totiž otočíte tak obvykle třikrát či čtyřikrát, než se vám podaří postoupit dál, protože když se nesoustředíte na všechny stopy, vybouchnete velmi rychle.
A těch scénářů tu najdete 66! Nejprve se prokoušete 8 tréninkovými a poté začínáte přidávat materiál a pravidla ze záhadných krabiček obohacujících třaskavou kampaň o nové možnosti a misijní výzvy. Dočkáte se nových karet vybavení, samolepek upravujících pravidla, zamotaných kabelů, které musíte přestříhat v určeném pořadí, budete hledat kabely, které nemusí být ve hře...
Na jednu partii budete potřebovat 15 až 30 minut, byť pozdější zapeklité mise se mohou ještě o dalších 15 minut prodloužit. Pravidla jsou vcelku dobře sepsaná, byť věřím, že svátečním hráčům se nejprve zamotá hlava, co že se po nich chce. Naštěstí pravidlový sešit disponuje detailním souhrnem na poslední straně, takže i během prvních partií máte nápovědu stále při ruce.
Hru si užijete od 10 let, byť na BGG mnozí hru doporučují již od 8 let, zatímco český vydavatel na krabici uvádí vhodnost až od 12 let. My hráli v partě dospělých. A i sváteční hráči nejprve nevěřícně zírali na úvodní misi č. 4 a vzápětí hned nadšeně přešli k misi následující. Takže k rozbalení první krabičky jsme se dostali opravdu rychle, ale pak začalo přituhovat.
Má jediná připomínka k obsahu jde směrem k absenci nějakého látkového pytlíku, který by usnadnil míchání a skladování destiček drátů. Také by destičky mohly být větší a nápovědní destičky fungovat na nějakém principu sponky/klipu, aby bylo zcela zřejmé, na který spoluhráčův drát napovídají. A jak už jsme si řekli, grafika je značně zavádějící, lépe řečeno s nabízeným zážitkem nekorespondující. To víte, ti Japonci a malá kreslená zvířátka...
Jedeme bomby! je chytrá, návyková, obtížná a vysoce uspokojující hra obzvlášť ve chvílích, kdy se vám podaří kabeláž rozlousknout a bombu deaktivovat. Nenechte se zmást ilustracemi zajíčků a nepříliš barevnou grafikou či přítomností hromady očíslovaných kartonových proužků. Je to bomba, při které se vám hlava zahřeje a později přímo exploduje.
Sice se bavíme o logické úloze a nikoliv epickém dobrodružství, ale atmosféra houstne s každým střihem. Takže hrajte v lyžařské kombinéze či s polštářem na břiše, protože je skoro jisté, že vám dneska něco bouchne. A tahle bomba je skutečnou bombou, která si své ocenění zaslouží a přestože vám nebezpečně tiká v dlaních, nedáte ji z ruky.