Loňský, hvězdně obsazený český film Jan Žižka (neboli český středověk pro mezinárodní distribuci) dostal rozporuplné divácké i kritické ohlasy. A i když nebyly naplněny jeho ambice celosvětově úspěšného velkofilmu, dostal doplňkové hry jako opravdový západní velkofilm.
Na videoherního Žižku si ještě musíme počkat, ale ten deskovkový od Albi stíhá letošní Vánoce. Nebudu lhát – šel jsem do hry Jan Žižka: Medieval od Petra Vojtěcha a Jindřicha Pavláska s tím, že to bude nejspíš nějaká rychlokvašená blbost, která se chce svézt „na popularitě“ značky, jak už to s těmito hrami občas bývá. Ale k mému velkému a milému překvapení je to vážně dobrá hra!
Popsal bych to pocitově jako takový light Talisman s Žižkou. Každý z 1 až 4 hráčů (hra má i sólo mód) ovládá jednoho z filmových hrdinů, který začíná s partičkou družiníků a vaším cílem je prostě nashromáždit 30 vítězných bodů. Ty získáváte tím, že chodíte po mapě a plníte úkoly, kterých je několik typů a dle jejich typu musíte na kostkách naházet potřebné symboly.
Ano, symboly, žádné čísla. Hra je plně piktogramová a vhodná tak pro děti (či češtinou neoplývající cizince). Takže když jdete do města, kde je symbol mluvící bubliny, víte, že musíte na kostkách házet mluvení; když je tam mečík, bude se bojovat; když peníze, budete muset platit.
zdroj:
Vlastní foto autora
Díky tomu se dopředu můžete rozhodnout, kam se po mapě vydáte, třeba i s přihlédnutím k tomu, jaké schopnosti má vaše postava či vaše družina, kterou v průběhu hry verbujete (každá postava může mít vlastní speciální schopnost, nebo můžete hrát vyváženou variantu s identickými schopnostmi). Když například máte bonusy na bojování, nemá smysl chodit si pokecat do kláštera a naopak…
Takže víte, okolo čeho se budou události točit, ale nevíte, jak budou obtížné. Ale netřeba zoufat, stačí naházet jen část událostí pro částečnou odměnu, a pokud přece jenom nehodíte nic, hra vám i tak dá „za vaši snahu“ univerzální žeton štěstí, který můžete později proměnit za jakýkoliv úspěch. Hra se tím zdárně snaží o to, aby se každý hráč neustále někam posouval a nestalo se, že zůstane pozadu jenom proto, že mu to nepadá.
Kromě hlavních úkolů, které se na mapě neustále mění, je ve hře i pár dalších aktivit. Můžete zkoušet obléhat hrady, účastnit se rytířského turnaje či získávat přízeň krále, pro možnost používat speciální kostku – Václavova umí „líp mluvit“ a ze Zikmunda se pro změnu zase sypou zlaťáky. Kromě toho můžete u některých událostí za své počínání získat na svoji postavu zatykač, kdy vás začnou ostatní hráči nahánět s vidinou odměny, což je i jediný případ, kdy si ve hře hráči jdou po krku.
zdroj:
Vlastní foto autora
Co se týče grafického zpracování hry Jan Žižka: Medieval, tak část kompenentů má nejspíše simulovat středověké iluminace, ale je to tak napůl cesty mezi iluminací a dětskou malůvkou. Stejně tak karty družiníků vypadají jako fotky prohnané nějakým hrozným filtrem. Ale velmi pěkné jsou figurky pro hlavní čtyři hrdiny. Mají hezky ostré detaily, vypadají opravdu jako z kvalitní západní hry i jako herci z filmu, což se o kartách úplně říct nedá.
V kostce je základní mechanika hry opravdu jednoduchá: hráči běhají po mapě, plní úkoly hodem kostkami a sbírají tak peníze a vítězné body. Komu to půjde nejlíp, ten časem vyhraje. Je to sice opravdu jednoduché bez komplikovaností, ale tady skutečně platí, že v jednoduchosti je síla. Je to zkrátka jednoduchá zábava, která po prvním zahraní člověka už ničím nepřekvapí a nemusíte tak listovat v pravidlech.
Navíc jedna partie zabere ve dvou hráčích asi 30 minut a každý další hráč pak přidá čtvrthodinku, tedy v plném počtu jste na příjemné hodině. A díky piktogramům a relativní přístupnosti pravidel je to super hra na chatu či výlet, kterou si můžete zahrát s kamarády, kteří nejsou kování deskovkáři. A k tomu všemu je vhodná i pro děti – na krabici se píše od 12 let, ale myslím si, že Žižku můžete hrát i s o několik let mladšími ratolestmi.