Pracuji v přísně tajné laboratoři. Neptám se, kdo nás vlastní a financuje veškerý výzkum. Radši nevystrkuji hlavu, abych se sám nestal experimentem. Naším cílem je totiž vytvořit tvarovatelnou živou tkáň, která bude sloužit k… vlastně ani o tomhle nemám žádné informace.

Jednou jsem během oběda nebyl moc opatrný. Při pojídání rizota mi z vidličky odpadl hrášek a doskákal až do jedné ze zkumavek. Koho by napadlo, že právě tahle pochutina byla klíčem k úspěchu. Pouhou náhodou jsem odhalil chybějící dílek, a tak vznikli hrachouni.

Hrachouni je jedna z několika her nizozemského studia MNKY, které u nás letos začal vydávat prodejce knih Knihy Dobrovský v české lokalizaci. Jedná se o malou krabičku určenou především pro malé hráče a jejich rodiče.

zdroj: Vlastní foto autora

Podle krabice má být dětem alespoň pět let, ale myslím si, že pokud máte už trochu vyhrané čtyřleté dítko, tak se není čeho bát. Hra totiž každým svým coulem promlouvá k dětské zvědavosti a tvořivosti a útočí na jejich smysly svou bláznivou roztomilostí.

Oni jsou z... hrachu?

Ve hře si totiž každý hráč tvoří své vlastní hrachouny, tedy příšerky z hrachu, které skládáte dohromady z jednotlivých částí – hlavy, rukou a nohou. Stačí pár vteřin a už se před vámi začínají tvořit velice křivolací tvorové, jeden za druhým.

Hra není nijak přísná, netrestá za neuvážená rozhodnutí. Jinými slovy až do konce hry můžete získané části příšerek dle libosti přeskládat a klidně tak jednu velkou příšerku rozdělit na dvě, případně tři menší spojit v jednu. Představivosti se zde meze opravu nekladou.

zdroj: Vlastní foto autora

Jedinými omezeními je nutnost uchovávat jednotlivé kartonové kartičky ve svislé poloze a dodržovat barvy – hrachouni nemají rádi mutace (už tak jsou dost znetvoření), takže na zelenou hlavu můžete přilepovat jen zelené končetiny, na modrou modré a tak dále.

Výjimkou jsou proradní, šedí obluďáci, kteří naopak s radostí přijmou libovolně zbarvenou nohu a ruku. Úkolem každého hráče je dokončovat jak hrachouny, tak obluďáky. Tedy žádná z jejich končetin nesmí být neukončená (ostatně je důvod, proč se jim říká končetiny...), musíte zkrátka otevřenou paži zakončit nějakou z mnoha pracek.

Každý dokončený hrachoun vám na konci hry přinese dva až čtyři body za každou svoji hlavu (body odpovídají počtu ramen, která musíte „uzavřít“). Nedokončení hrachouni vás nemusí tolik trápit, ale pokud nedokončíte obluďáka, tak naopak za každou jeho hlavu body ztrácíte.

Galerie

Ooo, tohle stehýnko chci já!

Jak se ale ke všem těm částem těl dostat? Ze všech 101 karet (kartonové destičky) vytvoříte balíček, ze kterého každé kolo tvoříte veřejnou nabídku. Hra má moc hezký systém odhalených a neodhalených karet – prostě z balíčku vyložíte počet karet na základě počtu hrajících hráčů a jen ty, které mají na svém rubu oko, otočíte lícem vzhůru, zatímco ostatní jsou před zraky hráčů skryté.

Když jste na tahu, musíte si vzít dvě karty z nabídky a je na vás, zda půjdete na jistotu po odhalených, nebo zariskujete a sáhnete po skryté (poslední hráč v kole má vždy na výběr jen ze tří karet). Až když získáte obě karty, se na ně můžete podívat a dle libosti je zakomponovat do svých stvoření.

Z logiky věci jsou Hrachouni hodně o náhodě. Bodují pouze hlavy a může se snadno stát, že vaši soupeři jich budou mít mnohem víc než vy. Stejně tak není neobvyklé, že se proradní obluďáci, kteří jsou vždy na skrytých kartičkách, sejdou jen u některých hráčů, kteří tak mají o starost navíc.

zdroj: Vlastní foto autora

Nicméně díky tomu je hra přístupná nejmenším hráčům a není tu potřeba nijak zvlášť strategizovat. Prostě si vezmete dva dílky, někam je přidáte a jde se dál. Kola jsou velice svižná, partie se nikde nezadrhává a než se nadějete, je (s)tvoření u konce.

Základ je tedy velice jednoduchý, přístupný a zábavný. Okamžitě před vámi něco vzniká, příšerky vždy vypadají naprosto kouzelně a je uspokojivé snažit se vytvořit jednu obrovskou obludku s mnoha hlavami, kterou byste ale v reálu na ulici asi potkat nechtěli…

Nějaká ta strategická složka tu ale přece jen je. Tak například pořadí hráčů není pevně dané, protože žeton začínajícího hráče je součástí nabídky karet příšerek a kdo se ho chopí, ten si příště vybírá jako první.

zdroj: Vlastní foto autora

Nicméně tento zajímavý prvek ve dvou hráčích zcela odpadá a hráči se neustále střídají, což ale na zážitku tolik neubírá a Hrachouni jsou i ve dvou zábavní. Zároveň se v úplně každém počtu hráčů hraje do dobrání všech karet, takže zatímco v pěti hráčích uděláte jen pár příšerek, tak ve dvou nebudete vědět, kam s ještě další hlavou.

A jakmile vám, respektive vašemu potomkovi přejde hra plně do krve, můžete si jí ještě lehce zkomplikovat dodatečnou, šlechtitelskou variantou, kdy má každý hráč na celou hru jeden skrytý úkol, který mu diktuje, jaký tvar má některá z jeho příšerek mít.

Podtrženo, sečteno, Hrachouni jsou moc příjemnou hrou na hraní s dětmi, která má velice jednoduchá pravidla, umožňuje se kreativně vyřádit, skvěle vypadá, tvoří ji pouze kvalitní kartonové dílky a snadno ji vezmete na dovču. Není v ničem vyloženě přelomová, ale dobře zabaví na čtvrt hodinky a možná nezůstane jen u jedné partie…