Pan král myslí na budoucnost svého království, a tak začne přemýšlet, kdo po něm vezme vladařské žezlo. Sice má dva syny, ale narodili se ve stejnou dobu, takže následnické právo založené na senioritě mu toto rozhodování ještě ztěžuje. Vymyslí tedy pro své synátory test, kdy jim každému přidělí kousek království, aby se každý staral, jak nejlépe umí. Kdo prokáže nejlepší manažerské schopnosti, bude následníkem a dostane trůn, žezlo a tak vůbec.

S touto premisou začíná nová desková hra Dva bratři od vydavatelství Albi, na které pracovala trojice českých autorů/designerů – Ivan "Eklp" Dostál, Olda Rejl a Ondra Cigánek. Po otevření krabice a při letmém pohledu na herní komponenty se některým může zdát, že půjde o nějaký složitější Carcassone. Toto zdání však šeredně klame!

zdroj: Vlastní foto autora

Tatínek nám vyhlásil soutěž

Cílem Dvou bratrů je nasbírat co nejvíce bodů, aby udělali dojem na svého tatínka. Ty získávají díky různým ohodnocením budov, kde každý typ stavby má jiné podmínky bodování. Na začátku hry si hráči vyberou tři z šesti setů herních destiček, které obsahují tematicky různé stavby a krajiny. Najdete tady kusy zaměřené na putování, stráž, válčení nebo obchodování a církev. Vybrané destičky se zamíchají a šest z nich se vyskládá do kruhu.

Součástí tohoto kruhu je i velký štít, který podle barvy – bílé nebo modré – určuje, kdo je zrovna na tahu. Doprostřed kruhu se vloží dva bílé a dva modré menší štíty reprezentující vojsko každého z hráčů. To však jen okupuje území a nikdy nebojuje. Poslední část přípravy hry spočívá už jen v sebrání vrchní destičky ze zásoby a položení na herní plochu lícem dolů – na kterém je pouze krajina a žádná budova. Na ni oba hráči dají štíty svých elitních jednotek.

Nyní se hráči až do konce hry střídají v tazích až do doby, kdy ve společné zásobě nezbydou žádné destičky a vytvoří se tak na stole mapa. Každý tah se skládá ze sebrání jedné z budov z připraveného kruhu (což je jediná povinná akce), vyložení jedné z destiček buďto jako budovy, nebo volného terénu a pohybu jednotek.

Podle vyložených jednotek na herním plánu si může hráč vybírat z jedné až tří různých destiček od velkého štítu – čím víc jednotek má v terénu, tím menší má dosah, tedy výběr destiček. Prostor po zvolené stavbě se zaplní velkým štítem otočeným na stranu protivníka. Tím hráč signalizuje, že tuto část tahu už splnil. Původní místo štítu se zaplní destičkou ze společné zásoby.

Z vybraných destiček z kruhu může hráč stavět na herní plán diagonálně či ortogonálně od svých jednotek buďto novou budovu, nebo volný terén. Pokud zvolí novou budovu, musí mít dostatek surovin na její postavení. Suroviny se ve Dvou bratrech značí nejenom ikonkami u daných budov, ale i podle barev herních destiček – zelená je dřevo, žlutá je obilí a šedá je kámen.

Jejich aktuální množství se pak počítá podle dosažitelných staveb v kruhu a také podle dlaždic, na kterých jsou hráčovy jednotky. Některé postavené budovy navíc dávají neustále k dispozici jednu ze zmíněných surovin. Postavenou budovu si pak hráč otočí směrem k sobě, aby je tak snadno rozeznal od soupeřových.

zdroj: Vlastní foto autora

Každá budova má svá pravidla finálního hodnocení, ať už jde o sousedění s nepřátelskými budovami či danými destičkami s určitými surovinami. Pokud je na pořadu dne vykládání otevřeného terénu (druhé strany herní destičky), hráče to sice nestojí žádné suroviny, ale také mu to nepřináší žádné vítězné body. Terény maximálně přidají k dobru danou surovinu, kterou terén představuje, nebo pomůže k bohatšímu vyhodnocování jiné postavené budovy. Akci stavění budov či pokládání terénů může hráč opakovat, kolikrát chce/může.

Poslední možnou akcí tahu je pohyb jednotek, který je sice možný libovolně kombinovat, ale hráč musí mít na paměti, že s každým štítem může být manipulováno jen jednou za hru. Takto může buď vyložit jednotku umístěnou uprostřed kruhu k některé své nasazené jednotce, což mu automaticky sníží dosah k surovinám, anebo ji naopak do kruhu vrátit. Samozřejmě je možný i přímočarý pohyb po již postavených budovách či terénech.

Komu skončí koruna na hlavě

Když v kruhu ani v zásobě nezbydou žádné destičky, hra končí a podle pravidel hodnocení se sečtou vítězné body. Bonusy získají ty stavby, na kterých se nachází hráčovy jednotky. Jako další bonus může přijít k dobru i ocenění nejdelší cesty. Nebo přesněji, nejvíce budov daného hráče na nejdelší cestě. Sčítání bodů na konci může trochu působit jako bolehlav, protože i když se některé typy budov opakují, jsou unikátní i tím, na jaké surovině stojí. K tomu si přičtěte složitá bodovací pravidla jednotlivých destiček. Absolutní koncentrace i na konci hry je zkrátka nutností.

zdroj: Vlastní foto autora

Možná se části tahů zdají v psané formě poněkud zmatečné a složité. Stačí však, aby si každý hráč vyzkoušel jeden či dva tahy a potřebné závity v hlavě rychle sepnou a vše je rázem jasné a zřejmé. Po pochopení pravidel mohou hráči lehce sklouznout k zákeřnému škození, protože všechny zásoby jsou veřejné. Kromě surovin může nepřítel využít i samotné budovy – třeba když obestaví vaší vzácnou stavbu svými vlastními a vy z ní tak nezískáte ani bod.

Hra obsahuje také sólo mód, v němž se role druhého bratra ujme automat. Ten má jasný algoritmus umisťování destiček a je lehce předvídatelný. Na druhou stranu má výhodu v tom, že nemusí platit žádné suroviny a také pro něj neplatí omezený dosah destiček v kruhu. Navíc jsou na stavby postavené automatem umisťovány truhlice, které musí být odstraněny, jinak soupeř získá další body. Způsob odstraňování truhel je vyobrazený na každém daném žetonu a spočívá např. ve specifickém obestavění budovy s truhlou. Sólo mód je trochu jinou hrou, ve které je hlavní mechanikou chladný kalkul, kdy nevíte, co váš protivník chystá za příkoří.

Výtečná grafika poznala středověk

Už samotná krabice Dvou bratrů zaujme svojí nádhernou grafikou, která čerpá inspiraci a vizuální styl ze středověkých fresek či iluminací. Tento styl se vetkává i do některých herních komponent, ale samotné stavby na destičkách sází spíše na izometrické a více modernější zpracování ilustrací. Toto spojení je však velice šetrné, krásně k sobě ladí a doplňuje se.

O trochu horší je to s funkčností grafiky. Ikonky dřeva a kamene umístěné na některých destičkám v tmavě hnědém pozadí se kvůli nedostatku kontrastu lehce ztrácejí a při problémech se zrakem či osvětlením se mohou lehce zaměnit. Pak jsou tu ikonky označující jednotlivé sady destiček, na které si někdy opravdu musíte vzít lupu.

Při rozdělování destiček do sad po skončené hře je to opravdu nepříjemná zkušenost. Má poslední výtka k funkčnosti ikonografie se týká efektů/hodnocení jednotlivých destiček. Chápu snahu o jazykovou nezávislost, ale spojení malých velikostí a někdy zavádějícího používání matematických znamének plus nebo krát, moc nefunguje a často je rychlejší nahlédnout do pravidel. Škoda, že tady nepomůže nějaká přehledová karta pro každého hráče, aby se předešlo neustálému vyměňování sešitku s pravidly.

zdroj: Vlastní foto autora

Karty navíc jsou trochu navíc

Pokud dostanete ke své herní krabici i sadu promokaret, vězte, že jsou spíš skoro pro parádu. Ze sady ke každé hře vyberete tři, které reprezentují trojici surovin. Hráč, který má v daný okamžik víc postavených budov na daných surovinách, může využít efekt odpovídající karty. Efekty karet jsou ale velmi slabé a hru moc neovlivňují, případně se i navzájem negují. Za neustálé kontrolování, jestli máte vy nebo váš soupeř víc budov na žlutém nebo šedém pozadí, to opravdu nestojí.

I přese všechny výtky k nejasné nebo někdy hůře čitelné ikonografii jsou Dva bratři výborným stimulem pro vaše strategické myšlení. Několik setů destiček zajišťuje bohatou znovuhratelnost a herní mechaniky nabízejí bohaté možnosti taktizování. Mějte se však na pozoru! Pokud se jeden z hráčů rozhodne praktikovat škození na všech frontách, Dva bratři mohou být vskutku bratrovražednou hrou. A pokud si k tomu pustíte i správnou dobovou hudbu, váš stůl zažije středověk…