Na začátku jara jsem měl díky kamarádům možnost si zahrát Tower Up z loňského roku. Tehdy mě hra oslovila a byl jsem zvědavý, zda vyjde česky. Ale vzhledem k tématu i celkovému designu jsem tomu moc šancí nedával.
Hra totiž působila kompaktně až jednoduše, evokovala čistý design starých německých eur a nabízela poměrně skromnou grafiku. Nestačil jsem se proto divit, když o dva měsíce později TLAMA games oznámilo počeštění. To jsem povyskočil!
Za rodinnou hrou o budování mrakodrapů stojí švýcarské trio Frank Crittin, Grégoire Largey a Sébastien Pauchon, kde budete znát zejména tvorbu posledního jmenovaného – Jaipur, Sobek, Jamajka či Šampióni!
I grafiku si vzali na paškál tři lidé. Zatímco pro Nadègeho Calegariho a Laurenta Escoffiera šlo zřejmě o první deskoherní zářez, jejich kolega Geoffrey Stepourenko si již zamakal na Okko: Era of the Asagiri a souvisejících rozšířeních či na hře Khronos o stavbě budov a cestování časem. Tak si pojďme představit stavění těch našich mrakodrapů.
zdroj:
Vlastní foto autora
Patro po patře
Hráči se ujmou rolí developerů a mají za úkol si nahrabat co nejvíc milionů svým podílem na urbanizaci. Aby se jim to povedlo, musí dokázat vhodně kombinovat tři zdroje příjmů bodů, které zastupují ony miliony. Snaží se umisťovat své střechy na co nejvyšší budovy, plnit zakázky městského úřadu a uhájit na věžácích co nejvíce odhalených střech na konci partie.
Ve svém tahu se rozhodujete mezi dvěma akcemi. Buď si vyberete kartu z nabídky, obdržíte z ní zdroje v podobě stavících dílků či pohybů vozítky po stupnicích a kartu odhodíte. Nebo se pustíte do stavění– na volné políčko na herním plánu, které sousedí s jinou budovou, přidáte dílek v barvě, která se liší od všech sousedících budov. Navíc musíte zaplatit poplatek v podobě přidání po jednom dílku v odpovídající barvě na každou sousední budovou.
Následně umístíte svou střechu, ať již na budovu, jejíž stavbu jste právě započali, či na kteroukoliv sousední, které jste přistavěli patro. Pak už si jen na své desce posunete vozítko v barvě budovy, kterou jste obdařili střechou. Za každé její patro se posunete o jeden dílek stupnice. Když všechna vozítka překonají barevný pruh, získáte okamžitě akci navíc.
zdroj:
Vlastní foto autora
A k čemu jsou dobré ty tři zdroje bodování? Umisťováním střech na co nejvyšší budovy získáte možnost poposkočit vpřed, což vám v závěru partie přihrává za pozici každého vozítka body. A okamžitě vás to může obdařit akcí navíc.
Plněním zakázek získáváte přímo podíl bonusových bodů, čímž si můžete snadněji udržet náskok před soupeři. A podle počtu odhalených střech na konci hry umístíte na svou desku kužel a opět dle jeho pozice bodujete.
Stověžaté velkoměsto
Do oblak je jednoduchou, parádní hrou, kterou vysvětlíte i připravíte během pěti minut. Evokuje čistý design starých německých eur a základní mechanismus dvou akcí doplňuje o krapet složitější moderní bodování – sledování a provazování postupu na více stupnicích. Výsledné skóre bývá obvykle 44 až 55 bodů, tedy poměrně těsné, v plném počtu čtyř hráčů může klesnout na 35 pro drahé náklady a riziko úplného spotřebování dílků některé z barev.
Snažíte se proto mít dostatek kostek v zásobě, ale kvůli sbírání materiálu nepromeškat včasné zahájení stavby. Protože s více staveništi každá nová budova sousedí s více mrakodrapy a stavba se tak prodražuje. Strategií zamíchají i tři zelené karty úřadu, neboť vám napoví, zda se můžete rozrůstat v jedné čtvrti, či je záhodno aspirovat na obsazení všech pěti pozic.
Zda budete spěchat se stavěním do parku, k jezírku, či zda budete hrát na umístění střech do různých patrových úrovní. Karet zakázek je k mání celkem deset, z nichž si hráči vylosují tři na počátku partie.
Pravidla jsou skvěle sepsaná a uložení i přípravu hry usnadňuje insert rozdělený na dvě části, kdy vyjímatelnou zásobárnu stavebního materiálu položíte vedle herního plánu a už startujete buldozer. Komponenty svou kvalitou potěší, dílky a střechy jsou stabilní a skvěle do sebe zapadají. Jen se smiřte s tím, že je to vše z tvrdého plastu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Chcete-li vyhrát, je záhodno sledovat soupeře a dění na mapě. Snadno se tak podle jejich stavebních dílků a úkolových karet dovtípíte, zda budou v příštím kole stavět, či si brát kartu. Podle toho víte, zda na obsazení své pozice máte jeden, dva či více tahů. Ideální je nedávat střechy na právě položené dílky, tedy plánovat vždy krátký řetězec, kdy sousední přístavbou získám možnost zhodnotit a střechou osadit starší budovu.
Ve dvou hráčích lze takto nahrávat mezitahově sobě i přes zmenšený herní plán, neboť je přeci jen docela prostorný. Ve více hráčích svým tahem pomáháte soupeři, který hraje v pořadí po vás. Abychom to vyvážili, je dobré také zmínit škození, protože je fajn druhým zašlapávat střechy či obsazením poslední sousedské pozice k budově uprostřed hvězdice ulic znemožnit soupeři přihrát na onu budovu pro její barvu či výšku jeho střechu.
Lze také zvolit různý přístup k postupu vozítky po desce hráče. Obvykle se hráči snaží o rovnoměrný postup pro zisk volných akcí, nicméně ujet jedním vozítkem a získat 11, či dokonce 13 milionů? To se také vyplatí!
zdroj:
Vlastní foto autora
Po Palácích Carrary jde zkrátka o další skvělý stavitelský počin čistého nepřekombinovaného designu. Byť je hra svou podstatou abstraktní, podařilo se mechanismy a téma zcela přirozeně propojit.
Do oblak si rád kdykoliv zahraji. Je to ideální vstupní titul, který zabaví kohokoliv od 8 let. Poslouží stejně dobře pro rodinné hraní a tříbení myšlení, pro herní veterány a souboj mozků, i pro hraní se seniory jako alternativa klasických abstraktních tahových her. Hře jednoduše není co vytknout.