„Vítejte v Nottighamu, máte něco k proclení?“ ptá se zle vypadající policista. „Jen 5 kotoučů sýra,“ odpovídám nervózně. „No, tak se na to podíváme,“ prohlásí s úšklebkem otevírajíc můj cestovní vak. „Heleme se! Vy jste se nám pokusil propašovat zlatý náhrdelník! To bude tučná pokutička…“

Galerie

Také máte z celníků noční můry a jen při představě, že byste byli ve výše popsané situaci, vás polévá studený pot? Mě ano. Rozhodně bych nezvládl být skutečným pašerákem. Ale hrát si na něj? To je jiná! Zvláště, když se při tom mohu přenést do kreslené pohádky o nejlegendárnějším zbojníkovi.

Ve hře Disney Robin Hood: Šerif z Nottinghamu od asmodee se ve třech až pěti hráčích budete snažit pomáhat zvířátkům tím, že je budete zásobovat sýry, mrkvemi, dřevem a látkami a k tomu zachraňovat královský poklad z nenechavých rukou prince Jana. Jak toho dosáhnete? Za pomocí klamu, lží a uplácení. Ale vše se nese ve veselém duchu, jelikož jste hodní hrdinové, jimž jde o dobro na prvním místě a nějaký ten zisk je až druhořadý.

Šerifova klenotnice

Krabice Šerifa je poměrně nabitá obsahem. Mincí je tu dost na to, aby si v nich mohl strýček Skrblík udělat pár temp naznak. Karet tolik, že zamíchat je by mohl být třináctý úkol pro Herkula. Mezi více než dvěma stovkami karet je kopa pokladů – zlaté koruny, blyštivé diamanty, okázalé prsteny a pytle zlata.

zdroj: Martin Lebduška

A zboží je více než dvě kopy: sýrů je tu dost i pro Mickeyho, dřeva tolik, že byste z něj mohli vyrobit armádu Pinocchiů, látky na koberce pro 40 Aladinů a mrkve co by se nevešlo ani do Bugse Bunnyho. Hele! Kdo mi sem propašoval toho králíka z jiné franšízy?!

Ale zpět ke komponentům. Kromě karet a kartonových mincí tu najdete také pestrobarevné pytlíky, tedy pardon „kupecké vaky“, a také další porci kartonu k hromadě mincí. Nejvýraznější je obří papírová figurka samotného nottinghamského šerifa, dále tu jsou žetony vesničanů a velké desky vesničanů, a ještě větší hráčské desky, které dosahují téměř rozměrů malého sešitu.

Můžete se tak pokochat velkými obrázky hlavních hrdinů z Disneyho pohádky: je tu Robin Hood, Panna Mariana, Bratr Tuck, Malý John a moje oblíbená Lady Kvochavá, protože kdo by nechtěl hrát za slepici... Hráčské desky kromě ilustrací obsahují důležité informace o závěrečném bodování a také přehled pěti fází kola. Tak si je můžeme společně projít, ať víte, jak se Šerif hraje. 

zdroj: Martin Lebduška

Šerifovy rozkazy

Každý hráč dostane svou desku a kupecký vak, padesát šilinků a 6 karet do ruky. Zbylé komponenty úhledně uložíme na stůl a můžeme se vrhnout do hraní. V každém kole se ujme jeden hráč role šerifa, zatímco ostatní budou v rolích obchodníků dovážet zboží. Nejprve každý z obchodníků může zahodit kolik karet chce a dobere si místo nich nové z balíčku. Následně pak ze své ruky vybere, kolik chce karet a naloží je do svého vaku.

Poté přichází ta ošemetná chvíle proclení zboží. Obchodník, který je na tahu, předá svůj vak šerifovi a nahlásí, jaké zboží a kolik ho dováží do Nottinghamu. Musí vždy nahlásit jen jeden druh zboží – buď sýr, nebo dřevo, nebo mrkve, nebo látky. Samozřejmě, že to, co řekne, nemusí být pravda, ale lhaní má své následky.

Poté, co předáte svůj vak šerifovi, se on musí rozhodnout, zda se do něj podívá, nebo jej nechá projít bez kontroly. Pokud jej otevře a najde tam něco jiného, než jste tvrdili, budou takové karty zahozeny, a navíc mu budete muset zaplatit pokutu za každou kartu jiného než deklarovaného zboží. A pokuty za karty pokladu jsou obzvláště vysoké.

Galerie

Avšak pokud ve vašem vaku najde jen to, co jste řekli že tam je, musí šerif zaplatit pokutu uvedenou na kartách vám. Je to velice těžké rozhodování, jak s tímto Schrödingerovým vakem naložit, a tak je jedině dobře, že vy mu s tím můžete pomoci. A to tak, že mu nabídnete nějaký poplatek za to, že se do vašeho vaku dívat nebude.

Šerifovo úplatek

Jaký poplatek? To je jen na vás. Může to být karta zboží z vaku či vaší hráčské desky, nabídka protislužby nebo jenom staré dobré šilinky. Případně si sám šerif může určit svoji cenu. Ale aby to nebylo tak přímočaré, do jednání se mohou zapojit i ostatní hráči a nabízet šerifovi peníze za to, aby se do vašeho vaku naopak podíval, takže se to domlouvání může i zkomplikovat.

Ale jakmile si s šerifem někdo podá ruku na znamení dohody, nebo on otevře váš vak, je po jednání. A k čemu jsou všechny tyhle peripetie s nákladem v kupeckém vaku? No přece k tomu, abyste získali co nejvíce bodů! Za trojici zboží stejného druhu dostanete žeton daného vesničana – za 3 mrkve zajíce, za 3 dřeva kováře, za 3 látky sovu a 3 sýry myšku.

zdroj: Martin Lebduška

Tyhle žetony přináší body sami o sobě, plus na konci hry dostane za každý druh vesničanů bonus ten, kdo má nejvíce jejich žetonů. Každý kus pokladu, který propašujete, vám přinese nemalé body na konci hry – takže uplácet šerifa se vyplácí. Avšak s úplatky to není radno přehánět, protože každý šilink vám přinese jeden bod.

Poté, co šerif vyřeší proclení zboží každého obchodníka, si hráči doberou do šesti karet, role šerifa se ujme další hráč a jede se nové kolo. Hra končí ve chvíli, kdy si každý vyzkouší, jaké je to být v kůži šerifa dvakrát.

Šerif v novém kabátě

Hra Šerif z Nottinghamu (nyní již ve své druhé edici, která čerstvě změnila majitele, když ji studio CMON prodalo společnosti asmodee) je léty osvědčený kousek, jenž si v této nejnovější edici oblékl Disneyovský háv. Sluší mu to v něm více?

zdroj: Martin Lebduška

Pohádková grafika je rozhodně líbivější a grafické zpracování modernější, ale celkové téma mi přijde horší. Klasické Disney pohádky mám rád stejně jako každý stárnoucí mileniál, ale přijde mi podivné hrát za ochránce chudých, kteří pašují poklady a nechávají si je pro sebe. Dobře, tady je dle příběhu hlídáte, abyste je vrátili králi Richardovi, avšak stejně by mi přišlo lepší hrát za podezřelé obchodníky a šejdíře, jak tomu bylo v předchozí edici.

Krom vizuálu se změnilo i pár pravidel. V původní verzi si člověk při měnění karet mohl brát i karty ze dvou odhazovacích hromádek. To, že se nová verze zbavila téhle možnosti, nebylo bráno všemi v mém okolí jako přínos. Já si však myslím, že přijít o možnost pseudo-strategicky brát karty, za to urychlení partie stojí.

Druhá významná změna je však rozhodně přínosem. To, že zboží potřebujete za body směnit vždy po trojicích, vytvořilo potřebu dovážet jej specifické množství. Když jako šerif vidíte, že někdo má před sebou 2 mrkve a tvrdí, že jich veze dalších 5, je to podezřelé. Pokud tu jednu tedy nemá pro vás jako úplatek, protože taky zcela náhodou máte taky dvě mrkve. 

Galerie

Produkčně se toho moc nezměnilo. Nejvíce pytlíky, které se šňůrkami fungují mnohem lépe než původní se cvočky, jež měli tendenci se trhat. Mince v hodnotě 50 mi přijdou úplně zbytečné, maximálně na počítání bodů na konci hry nebo kdybyste se chtěli protihráčům pochlubit, jak moc vedete. Potřeba ale nejsou a zamrzí, že se všechny mince ani nevejdou do připraveného insertu.

On ten insert obecně není bohužel žádná sláva. Na první pohled vypadá užitečně, ale hráčské desky nedokážou zabránit tomu, aby při přenášení krabice žetony neputovaly mezi přihrádkami. A to ani nemluvím o tom, kdybyste chtěli krabici skladovat na stojáka. Škoda, k dokonalosti insertu chybělo jen plastové víčko.

Šerifův verdikt

Co se týče blafovacích her, je stále moje nejoblíbenější karetní hra Blafuj, kterou si díky její jednoduchosti zahraju téměř s každým. Jde v ní jen a pouze o to odhadnout, zda vám hráč posílající kartu říká pravdu, či nikoliv. Disney Robin Hood: Šerif z Nottinghamu k tomuto jednoduchému principu přidává vyjednávání.

zdroj: Martin Lebduška

K výhře tak není nutná potřeba lhát, ale postačí dobře vyjednávat a nabízet dobrý obchod pro šerifa, nebo právě naopak se můžete pomocí špatných nabídek pokoušet o dvojitý blaf. Většinou však k vítězství vede kombinace obojího. Právě vyjednávání dělá z Šerifa komplikovanější hru, ale kromě vyšší úrovně složitosti přináší také jednu skvělou nečekanou věc – roleplay!

Téměř ve všech případech a bez jakékoliv pobídky se hráči v pozici obchodníků obracejí na šerifa se slovy jako: „Ó velkomožný Šerife, já chudý farmář vezu do města jen své tři mrkve,“  nebo: „Služebníček, já tady pro vás mám 10 šilinků, abyste se nemusel obtěžovat s prohlídkou mých šesti sýrů naložených v tomto vaku.“

Hráč za šerifa pak pompézně zneužívá svého postavení, snaží se vymáhat úplatky někdy více, někdy méně úspěšně. Tahle divadelní složka dělá ze hry tu pravou zábavu. Samozřejmě že hra nestojí na improvizačním divadle, ale samotné blafování je zábavné prožívat i sledovat. Jak vám spadne kámen ze srdce, když váš vak Šerif neotevře a pak k údivu celého stolu ukážete, že z prohlášených pěti mrkví byla mrkev jen jedna a k ní čtyři kusy pokladu, které si schováte na svou hráčskou desku.

zdroj: Martin Lebduška

Nebo jak hlasitě se smějete, když váš vak šerif otevře a smutně kouká na pouhých pět mrkví, které znamenají, že vám zaplatí rovných deset šilinků. Přičemž to, že si býti šerifem vyzkouší každý dvakrát, je přesně tak akorát na to, aby hra nepřestala bavit a nestala se zdlouhavou, ačkoliv v pěti hráčích k tou může dojít nejpravděpodobněji.

Zábava to však není pro každého. Pokud jste zarytí eurohráči, kteří ke hrám rádi přistupují jako k matematickým hádankám, tak vám Šerif z Nottinghamu nemá moc co nabídnout. Zažil jsme takhle pár lidí, kteří byli frustrováni tím, že šerif nepřijmul jejich optimální úplatek, ze kterého by profitovali oba dva a neviděli zábavu v předstírání klamu.

Kromě náchylnosti na hráče vidím jako další chybu to, že pokud se jednomu hráči výrazně zadaří, tak je jeho vedení očividné a nedá se s ním moc dělat. Avšak i při pomalejším hraní je partie do hodinky odehraná, takže mi to nepřijde tak závažný nedostatek. Navíc u Šerifa si jdu užít hlavně tu atmosféru a zábavu v blafování, protože kde jinde se můžu bez rizika na pár chvil stát pašerákem?