Spirit Island

1–4 hráči | 90–120 minut | Od 13 let | anglicky, středně textu

„Formace naší flotily byla sice potrhána bouří, ale zdá se, že nejsme jediní, kteří se udrželi ve vytyčeném kurzu a dorazili na pobřeží tohoto rajského ostrova. První z osadníků již založili nové vesnice, které se postupně rozrůstají. Semínka civilizace byla zaseta. Po týdnech úmorné plavby se zdá, že jsme stanuli na pokraji pozemského ráje.“

Pokud ve vás dřímá srdce conkvistadora a těšíte se na vyvražďování domorodců spolu s plundrováním panenské přírody, tak můžete rovnou zařadit zpátečku. Desková hra Spirit Island vás totiž postaví přímo na opačnou stranu barikády. Stáváte se jedním z božstev dlících v klidu a pokoji na malém ostrůvku, pravděpodobně v tichomoří.

Pomalu v průběhu eónů vyvíjíte, občas hodíte okem po domorodcích, jestli vás jaksepatří uctívají, a případně sešlete nějakou tu pohromu nebo dobrou sklizeň. Jak už je ale nastíněno, k vašemu útulnému příbytku-ostrovu začínají proudit davy neomalených přistěhovalců. Neštítí se stavět svoje zavšivené baráky, vybíjet místní obyvatelstvo a plundrovat vaši krásnou zemi.

zdroj: tisková zpráva

Na výběr je osmero božstev. Neodlišují je jen ilustrace herní desky, žetony nebo příběhové pozadí. I herní styl každého z bohů je naprosto odlišný. Duch země je pomalý, možná nemotorný, ale schopný bránit půdu i domorodce před nájezdníky. Sice trvá celou věčnost než zaútočí, ale když se konečně rozhoupe, je účinek devastující. Jiná božstva jsou rychlá, ale slabá, poskytují místním křovákům i samotnému ostrovu minimální ochranu, zato umí například budit hrůzu nebo zaútočí tam, kde je právě třeba.

Společně s dalšími božstvy (tedy hráči) bráníte metastázím civilizace prorůstat do nitra ostrova. Hra pěkně simuluje příjezd nájezdníků. Jako předvoj přicházejí průzkumníci, jejichž drobné figurky nejvíce připomínají španělské conkvistadory 15. a 16. století. Na místech hracího plánu, kam se jim podařilo proniknout, si následně staví vesnice. Ty se nakonec rozrostou do města, která hrozivě plundrují okolní krajinu a vyvražďují domorodce. Města i vesnice mají také své plastové figurky, které pěkně dotvářejí atmosféru kolonizace a dobyvatelských nájezdů.

Karty duchů

„Bylo naivní si myslet, že jsme našli ráj na zemi, který nám otevře svoji vroucí náruč. Záhy po našem příjezdu jsme se museli potýkat s neustávajícími potyčkami s domorodci. Ponejprv nám připomínali jen obtížný hmyz, který zaplácnete, pokud obtěžuje ve vašem domě, hyzdí kvetoucí zahradu. Později jsme však narazili na vypálená osídlení našich bratří a sester i pozabíjené členy průzkumné výpravy. Tyto události rozhodně k dobré náladě nepřispívají. S těmi primitivními opicemi je nanejvýš nutné se co nejdříve vypořádat!“

Na mapě se mimo nájezdníků nacházejí chýše domorodého obyvatelstva a žetony, které označují přítomnost či vliv jednotlivých božstev. Hra probíhá na kola, z nichž každé začne tím, že se duchové probouzejí, rozšiřují své pole působnosti, získávají nové schopnosti či čerpají energii, která jim pomůže postavit se dobyvatelským choutkám. Nato se všichni pustí do plánování karet přírodních sil, které jsou právě tím prostředkem, jež může ostrov zachránit.

zdroj: tisková zpráva

Přímé útoky, obrana, ale také strategické přesouvání chýší domorodců či bílých figurek osadníků i další speciální efekty. Hráči hrají a plánují po většinu partie současně a mohou se vzájemně radit. Synergie mezi jednotlivými účinky karet je naprosto zásadní, sami si bez vzájemné pomoci s agresivním nájezdem na vaši zem neporadíte.

Potíž spočívá v tom, že efekty se dělí na rychlé a pomalé sympaticky označené vlaštovkou – možná je to jiný pták, ale nám se vlaštovka líbí – a želvou. Ty svižné předcházejí nepříjemným akcím, které páchá umělá inteligence hry: plundrování a masakrování, následované výstavbou, zakončené průzkumem. Pomalejší efekty proběhnou až po této fázi. Srovnat si v hlavě v jakém pořadí vše proběhne a v podstatě plánovat částečně i dopad na kolo příští je skutečný strategický hlavolam.

Děs a hrůza, strach a násilí

„Jakoby se proti nám vzpírala samotná příroda. Tahle pohanská hrouda. Vedlejší vesnici zalil příval deště a následného sesuvu bahna. Včerejší noci jižní část ostrova zasypal oheň, prý přímo prýštící z oblohy. Snažím se udržet si rozvahu a příčetnost. Cítím však, že vyžaduje veškerou mou sebekázeň a zdravý rozum, abych nepřepadl přes okraj paniky.“

Vedle přímých účinků karet, kterými lze například odstranit město z plánu, je ve hře přítomný zajímavý mechanismu strachu, který se snažíte v nájezdnících vyvolat. Některé akce spolu s ničením vesnic a měst generují strach, jehož míra se počítá pomocí sympatických žetonů připomínající ječící ústa. Pokud je úroveň hrůzy dostatečně veliká, připraví se karta strachu, žetony se z počítadla odstraní a může se budit panika a děs od znova.

Karty strachu mají na osadníky nedobré účinky přímo po fázi hraní rychlých efektů. Navíc po otočení tří karet strachu se zjednodušují podmínky vítězství. Na začátku hry by bylo nutné zlikvidovat úplně všechny bílé figury na mapě. Nerealizovatelné. Ale později už stačí jen zbořit všechna města a vesnice. Případně jen vesnice. Pokud by duchové ostrova zvládli otočit všech devět připravených karet hrůzy a děsu, flotila v panice prchne a už se nevrátí.

I když se to na první pohled nemusí zdát, Spirit Island má veskrze jednoduchá pravidla. Celé jádro hry se rozprostírá na třech-čtyřech stranách. Zbytek pravidel, pominu-li jednoduchou přípravu, zabírá vysvětlení efektů, akcí a některých doplňkových mechanismů, které pochopíte po první hře. Přesto se jedná o velmi drsnou kooperativní strategii, kterou není vůbec jednoduché vyhrát. V prvních dvou solitérních testech mě hra rozžvýkala takovým způsobem, že jsem si o případném vítězství nenechal ani zdát.

Ve hře je náhoda přítomna jen ve velmi malé míře, a proto víc záleží na zkušenosti a především způsobu, jakým hráči využívají schopnosti svých božstev. Jak už jsem zmiňoval, rozdíly v herním stylu za jednotlivé duchy nejsou rozhodně jen drobnou formalitou. Zážitek za každého z nich se výrazně liší, a to i v závislosti na výběru vašich ostrovních soudruhů.

zdroj: tisková zpráva

Mnoho kooperativních deskových her nabízí možnost volby obtížnosti. Velmi často jde ale o identickou hru, kde si jen přidáte drsnějšího bosse, jednu epidemii, nebo snížíte počet životů. Naproti tomu Spirit Island mi připadá jako úvodní obrazovka k Dark Souls s výběrem obtížnosti. Ty se neliší jen drobnostmi a větším důrazem na efektivitu, ale mění výrazně herní zážitek. V prvních hrách se doporučuje použít předkonstruovaný balíček s kartami nových schopností, které každé z božstev během hry získává.

Ve standardním nastavení už si hráči lízají z celého balíčku čtyři karty a z nich si vybírají, kterou si nechají. Vše je navíc vyšperkované systémem osmi elementů, které využíváte již od první partie, ale jejich sílu se musí naučit skutečně využívat. Následuje opačná strana herního plánu s drsnějšími protivníky. Pro hráče pevné v kramflecích tu jsou karty mocností Angličanů, Švédů či Prušáků, které modifikují způsob invaze ostrova. Případně pro ozvláštnění ještě několik scénářů.

Drsná atmosféra v ovzduší

Suché přečtení pravidel mi sice velmi vzdáleně, ale přesto připomínalo Pandemic. Hru, v níž se nepříjemná nákaza rozrůstá po herním plánu a vy s ní svádíte svůj zoufalý bezradný boj. Spirit Island je ale herním zážitkem z úplně jiné ligy. Hlavní důvod, který mě k pořízení této novinky z Essenu 2018 přivedl, byl fakt, že tato komplexní hra netrpí syndromem jednoho hráče, který všem ostatním říká, co mají přesně dělat.

Každý má dost práce se svým božstvem a jeho schopnostmi spolu se vzájemnou komunikací. Jde ale rozhodně o náročnější kousek, který nezkušené hráče sice nezaskočí obtížnými pravidly, ale možnostmi, jež se na ně valí.

zdroj: tisková zpráva

Atmosféra hry je zvláštní v tom dobrém slova smyslu. Dobyvatelské nájezdy na ostrov jsou hrozivé a neposkytují ani chvilku oddechu. Zvláště v prvních hrách ve vás může narůstat pocit, že jste ve vleku událostí a jen odevzdaně reagujete na nastalou situaci bez možnosti ji dlouhodobě, smysluplně řešit.

Na druhou stranu vše prostupuje pozitivní odér strachu, který se vám daří zasévat do srdcí bílých uzurpátorů. S tím, jak se naučíte využívat všechny prostředky a zvyšovat svoji efektivitu, se ze hry stává sice vražedný, ale rovnocenný boj, který je možné vyhrát.

Přestože mne Spirit Island svou premisou zaujal už při svém oznámení, nechal jsem se odradit jeho zvláštní grafickou stylizací. Z dálky hra ve srovnání s pompézní produkcí poslední doby opravdu neobstojí. Ale nenechte se jako já hloupě odradit prvním pohledem.

Zblízka poznáte, že hra má svoji osobitou tvář. Herní desky duchů, karty, ale také veškeré používané symboly mají exotický primitivní nádech a k celkovému ladění hry se hodí. Sice herní plán není vrcholem grafického designu, ale je přehledný, takže mu to nakonec přeci jen odpustíte. Hlavně proto, že se jedná o jednu z nejvýraznějších kooperativních her z poslední doby!