Není překvapivé, že i na odlehlém Islandu vznikají stolní hry, ale nad čím už se člověk pozastaví, je jejich česká stopa. Mladé studio Gamia Games totiž tvoří designéři Svavar Björgvinsson a Monika Brzková, která byla tak ochotná, že mi poskytla na recenzi rovnou dvě jejich nejnovější hry – Mythical Island a Runir.

Obě se svým tématem točí okolo samotného Islandu, obě naleznete v poměrně neobvyklých krabičkách, jakýchsi kazetách s magnetickým otevíráním, obě jsou to spíše kratší hry a každá z nich je docela jiná. Na obě se blíže podíváme zvlášť. Zde si povíme něco víc o Runir a zde si můžete přečíst o Runir.

Runir

2–4 hráči | 10+ minut | od 8 let | anglicky, bez textu

Jak už název napovídá, nejnovější hra studia Gamia Games se točí okolo run, které budete v rychlém sledu vyřezávat do kamenů. Krabička hry Runir je sice o trošku vyšší než Mythical Island od stejného studia, ale jinak rozměrově totožná a společně vedle sebe svými hřbety začínají tvořit sadu podobně jako mnohadílné knižní série.

Runir je zejména z produkčního hlediska o kus dál než předchozí tvorba studia. Zatímco v Mythical Islandu najdete jen karty a karton standardní kvality, tady už na vás vyskakuje halda plastových drahokamů, spousta kostek, rovněž standardní kartonové dílky, ale také naprosto nestandardní, „zbytečně“ mohutné díly herního plánu. Oproti Mythical Islandu cítíte jistou prémiovost.

zdroj: Vlastní foto autora

Ale zatímco za produkční stránku Runir dostává kladné body, hratelnost už trochu pokulhává. Jedná se o kratičký filler, hru na deset, možná dvacet minut, ve které se jako hráči budete cítit poněkud zbyteční.

Ve svém tahu hodíte šesti kostkami, na nichž vám padnou různé runy, které následně hledáte na náhodně sestaveném herním plánu, a snažíte se tak vyrýt jednu i více ze svých run do kamene. Problém je v tom, že proti očekávání zde nemáte žádnou standardní možnost přehození kostek.

Můžete obětovat jednu ze svých run, abyste jednu ze šesti kostek otočili na požadovanou stranu. Jde to ale jen jednou za tah a runy potřebujete zejména k vyřezávání kamenů. Stejně tak můžete runu utratit za jednu ze čtyř akcí na každém z dílů tvořících herní plán, ale to naopak lze udělat jen jednou za celou hru.

Většinu času jste proto odkázaní na váš úvodní hod šesti kostkami, a jako hráč tak vlastně nečiníte žádné pořádné rozhodnutí. Jen se pokusíte ve změti runových kamenů na plánu najít konstelace, které vám napadaly na kostkách, abyste něco vyřezali.

Zatímco hod jako takový příliš neovlivníte, občas máte na výběr z víc kamenů, do kterých můžete runy vyřezat. A tam už jistý smysl je. Kameny jsou totiž bronzové, stříbrné a zlaté a za každou vyřezanou runu si vezmete minci v barvě kamene s body odvíjejícími se od vzácnosti jejího kovu (1-3, 3-5 a 5-8).

Na body na získaných žetonech se až do konce hry nesmíte podívat, takže vlastně nevíte, jak na tom jste. Ale barvy žetonů a symboly na nich vám pomohou získat body už v průběhu hry – stačí splnit požadavky na destičkách obětin v nabídce a už poskakujete se svým žetonkem o 2-4 bodíky. Z těchto destiček se navíc snažíte tvořit sady, za které jsou na konci hry další body.

zdroj: Vlastní foto autora

Takže jistá strategie by tu byla. Chcete logicky co nejvíce zlatých mincí, protože jsou nejhodnotnější, a zároveň chcete co nejvíc destiček kvůli okamžitým bodům a sadám. Destičky nezískáváte pouze za mince, ale i za samotné runy, pokud jich máte požadovaný počet v určitých segmentech herního plánu.

Je ale obrovská škoda, že se s kostkami nedá víc manipulovat. Úplně by stačilo smět například jednu kostku obětovat a přehodit libovolný počet, tak, jak to funguje v mnoha jiných kostkových hrách. Šlo by o risk následovaný potenciální odměnou, fajnový mechanismus. Ale takhle jste odkázaní jen na úvodní hod, možnost jednoho přetočení a aktuálně vybrané čtyři akce, mezi nimiž ale vůbec nemusí být manipulace s kostkami.

Váš tah je proto silně omezený a máte pocit, že jako hráč vlastně nic moc neděláte. A hledání kombinací run na plánu je vzhledem k jejich počtu a podobnosti zdlouhavé a není zrovna zábavné čekat na svůj tah (soupeři si většinou pomáhají najít ideální kombinace, protože hráč na tahu by je stejně dříve či později odhalil a takhle je jeho tah alespoň uspíšen).

Runir také trpí na nezvládnutá pravidla a nekonzistentní grafiku. Pochopit hru z pravidel na první dobrou není tak přímočaré, jak by se u tak jednoduché hry mohlo zdát. Jsou zbytečně stručná a zmatečná a jedno pravidlo je vyloženě divné. Aby nám hra fungovala lépe, museli jsme si ho upravit.

Chyby v grafice zahrnují například odlišný obrázek jedné akce v pravidlech a na herním plánu a nekonzistentnost v grafice se odvíjí od některých akcí herního plánu, které za svou aktivaci vyžadují žeton runy. Problém je v tom, že pravidla už sama diktují, že za použití těchto akcí se platí runa, takže když jedna jediná z akcí má platbu runy i v rámci své ikonografiky, působí to, jako by hráč měl zaplatit o runu víc, což ale není pravda a je to matoucí. Navíc jsou tyto žetony vyvedené v barvě jednoho z hráčů, což také není ideální.

Runir na mě působí jako ušitý horkou jehlou. Pravidla zjevně neprošla mnoha kontrolami, stejně jako grafika, a z testování hry by mělo vyjít najevo, že to chce trochu prohloubit práci s kostkami. Přitom základní myšlenka je fajn, souboj o plnění destiček v nabídce tady je, hráči se předhánějí, komu se to podaří první a je vážně příjemné lámat si hlavu nad tím, zda utratíte jednu ze svých run pro vyvolání akce místo toho, abyste ji časem umístili na plán a tím si přišli k bodům.

Tohle všechno tady funguje, ale bohužel tomu podráží nohy zbytečně strohý, nezajímavý a omezující kostkový mechanismus, který je jádrem celé hry.

zdroj: Vlastní foto autora

Zatímco Mythical Island mě po herní stránce zaujal, ale produkčně neuměl vyloženě oslnit, Runir to má přesně naopak. Tvůrci zde zároveň povýšili svůj nápad s využitím odklápěného víka na novou úroveň, protože tentokrát slouží jako deska pro nabídku destiček a žetonů mincí, což je opět prostě výborný nápad.

Upřímně doufám, že další projekt islandsko-českého studia Gamia Games bude dosahovat produkční kvality Runiru a ještě přesáhne herní kvality Mythical Island. V takovém případě by totiž vznikla už velmi zajímavá, dost možná výjimečná hra.