Bloodborne: Desková hra

1–4 hráči | 60–90 minut | od 14 let | česky

Krvavý měsíc stoupá po noční obloze a uvrhává město Yharnam do šílenství a chaosu. Lovci mají dnešní noci za úkol očistit město od nakažených obětí moru. Pokud se opozdí nebo svůj úkol nesplní, Yharnam podlehne šílenství a smrti. Měsíc je blízko. Bude to dlouhý lov.

Takovými slovy vás do svých tenat láká Bloodborne. Nikoliv však legendární exkluzivita PlayStationu od ještě legendárnějšího studia FromSoftware, ale její stolní adaptace Bloodborne: Desková hra autorského dua Michael Shinall a Eric M. Lang ze stáje CMON, kterou do naší zemičky přináší v české verzi Blackfire.

Jak už vám oficiální popisek prozradil, kulisy ani premisa se nemění. V počtu až čtyř lovců vyrazíte do temných ulic Yharnamu očistit je od zla, které si je zvolilo za svá jatka. Budete bloumat náměstím, hledat cesty okolo příliš zamořených ulic a pomáhat všem, které po cestě potkáte a kteří si váš čas zaslouží.

zdroj: Vlastní foto autora

Mám pocit, jako bych tu už někdy byl

Nejprve se ale musíte jako skupina rozhodnout, jaké dobrodružství to vlastně prožijete. Základní krabice deskovky Bloodborne je opatřena čtyřmi kampaněmi, z nichž se každá skládá ze tří samostatných, vzájemně provázaných scénářů, které je potřeba odehrát v pevně daném pořadí. A to na jediný pokus!

Ať už se rozhodnete vyrazit na Dlouhý lov, umírnit Rostoucí šílenství, prozkoumat Tajemství církve, či zvrátit Pád starého Yharnamu, pokaždé vás bude čekat jiný zážitek ve stejných, přesto jinak poskládaných ulicích města, jemuž kdysi dávno byla inspirací naše Praha.

Přestože Bloodborne neobsahuje žádnou moderní knihu příběhů, příběhová je víc než dost. Jednotlivé kapitoly scénáře odhalují střípky vyprávění s pomocí karet, které fungují tak trochu jako v deskovce Fallout.

Prvních pár karet vám pomůže s přípravou hry, tedy například tím, na jaké díly mapy můžete při náhodném průzkumu Yharnamu narazit. Pak se objeví jeden z prvních úkolů, po jehož splnění vytáhnete další konkrétní kartu z tučného balíčku a už řešíte novou zapeklitou situaci.

Někdy musíte něco najít, někdy něco zabít, někdy někoho ochránit a jindy někoho někam doprovodit. Pokaždé se naskytne příležitost splnit i nějaké ty vedlejší úkoly, ale ne vždy na ně budete mít čas, který neúprosně odtikává blížící se konec hry.

Nezřídka se stane, že budete jako tým stát před nelehkou volbou, která dále rozhodne o směřování rozvětveného příběhu a vaše volby se vám, třeba až časem, mohou vyplatit či vymstít. Příběhy nejsou nijak komplikované, ale dovedou upoutat a hru skvěle táhnou kupředu.

Pokud jste navíc znalci videoherní předlohy, pak vám budou dokonce povědomé, protože tvůrci se rozhodli některé z nich vyloženě zreplikovat. V některých případech se tak může stát, že vlastně budete znát výsledek dopředu, což zkazí překvapení, ale naštěstí nejde o nic moc zásadního.

zdroj: Vlastní foto autora

Příběh je také strůjcem skvělé atmosféry, kterou jedině podporují nádherné miniatury. Ostatně, bavíme se o hře od studia CMON, které je haldou plastu ve svých hrách proslavené. V tomto případě ovšem nejde o žádný marketingový tah, ale naprosto smysluplnou a nedílnou součást celkového zážitku, protože není nadto, vidět na stole krásně zpracované modely důvěrně známých hrdinů i nepřátel, které žadoní o nabarvení (já bych tak strašně rád, ale kde na to brát čas?!).

Na tomto místě se hodí zmínit český překlad, který dokáže fanouška předlohy překvapit. Jelikož původní videohra českou lokalizací neoplývala, museli si v Blackfiru vymyslet vlastní verze známých prvků. Scourge Beast je kupříkladu Metla bestie, Cleric Beast je Duchovní bestie a tak podobně. Osobně se přikláním k českým názvům v počeštěné hře, ale jediná ta metla mi pořád nějak nejde přes pysky…

zdroj: vlastní video redakce

Bloodborne v BoardGame Clubu od 1:30:00.

Však já vím, co teď přijde!

Teď už ale k tomu nejdůležitějšímu – jak se to vlastně hraje, tedy jak se tvůrci popasovali s převedením akčního RPG do tahové deskovky? No, až překvapivě dobře. Deskovka logicky nemůže nabízet identický zážitek jako videohra a je to dobře, protože má dle mého názoru univerzum rozšiřovat, ne ho kopírovat.

Některé prvky jsou tu zachované, jiné vytvořené úplně od začátku, jiné prostě vynechané. Tak kupříkladu vše, co ve hře děláte, činíte s pomocí karet a svého striktně 12karetního balíčku, který si ale napříč kampaní vylepšujete. Do každého kola jdete se třemi kartami, které jednoduše odhazujete bez efektu, a pohybujete se tak po mapě, sbíráte poklady, interagujete s postavami a tak podobně. Jelikož jde o kooperaci, je jen na vás, v jakém pořadí odehrajete své tahy.

Karty mají i efekty, které ale přijdou ke slovu jen tehdy, když dojde na souboj, a na ten bude nepřekvapivě docházet neustále. Každý hráč disponuje unikátní trikovou zbraní, která se stejně jako v předloze může proměnit. Když vypukne potyčka, chce se po vás zahrát kartu z ruky do jednoho z volných slotů vaší zbraně, čímž aktivujete efekt daného slotu (počet zranění) a efekt zahrané karty. Jakmile jsou sloty plné, můžete za akci zbraň otočit na druhou stranu, vyčistit tak sloty a zpřístupnit si její alternativní verzi s jinými efekty.

zdroj: Vlastní foto autora

Pravidla soubojového systému jsou vesměs triviální, ale možnosti velice bohaté. O tom, kdo zaútočí jako první, rozhoduje rychlost útoků a to, co udělá nepřítel, je krásně předvídatelně nepředvídatelné. Každý z protivníků má totiž tři verze útoků s různým počtem zranění, různou rychlostí a různou schopností (jejichž efekty tedy mohly být popsány jednoznačněji, občas jsme v nich tápali a mezi sebou se dohadovali, jak si je vlastně vyložit), přičemž šestikaretní balíček „umělé inteligence“ náhodně určí, co na vás dav poblázněných lovců či bestiální pacient použije.

Protože balíček obsahuje třikrát základní efekt nepřítele, dvakrát speciální a jednou jeho schopnost a vy máte jasno, co všechny tři varianty v jeho případě znamenají, víte, co nejhoršího vám hrozí. S každým dalším soubojem se navíc balíček ztenčuje, a je tak snazší dopočítat se toho, co může nepřítel předvést za parádičku. Ale jakmile oněch šest karet dojde, balíček se znovu zamíchá a další souboj je totálně nejistý. Je to famózní systém, který udržuje ve hře napětí a zároveň vám čas od času navodí pocit, že jste nepřítele „prokoukli“.

Kromě počtu zranění a rychlosti útoků v souboji figuruje ještě možnost útok vykrýt, zcela se mu vyhnout, a v této fázi se vám může podařit dobrat další karty, a prodloužit tak svůj tah, vyléčit se a mnoho dalšího.

Ne že se zrovna teď zachováš sobecky

Zpočátku jsou balíčky všech hráčů identické, ale jak budete zabíjet jednu bestii po druhé a úspěšně se odebírat do lovcova snu, začnou se vaše možnosti proměňovat. Jak už jsem předeslal, v tomto deck buildingu vám nebobtná počet karet v balíčku, ale síla jednotlivých karet. Nový kus zkrátka vyměníte za starý, díky čemuž je váš balíček vždy maximálně efektivní, každá karta na dosah několika málo kol.

Nicméně toto vylepšování není tak samozřejmé. Musíte totiž přežít a svůj záměr pořádně načasovat. Každý zabitý nepřítel vás obdaruje ozvěnou krve, kterou můžete posléze v lovcově snu proměnit za novou a lepší kartu do balíčku. Návštěva lovcova snu znamená, že se ze hry odeberete, všechno si obnovíte a pak se vrátíte na mapu.

Jenže pokud se do lovcova snu nepřesunete dobrovolně, tedy formou akce ve svém tahu, ale stane se tak v důsledku vaší smrti, o všechny ozvěny krve přijdete a už je nikdy nezískáte zpět (kupříkladu v tomhle se deskovka liší od videohry, kde si pro své ztracené ozvěny můžete „jednoduše“ znovu dojít).

Ať už se ale do lovcova snu dostanete jakkoliv, dojde k posunu žetonu děsivě se blížícího k poslednímu políčku stupnice značícího vaši prohru. Proto není vylepšování balíčku zas tak jednoduché. Když se pro to rozhodnou čtyři hráči po sobě (nebo prostě umřou – jde o návštěvu Lovcova snu, ne o vylepšování jako takové), žeton se posune čtyřikrát a tím vlastně uplyne čtvrtina hry. Žeton se navíc posouvá i pokaždé, kdy všichni hráči odehrají své tahy, tedy skončí kolo.

zdroj: Vlastní foto autora

Po čtvrtině hry rovněž dojde k respawnu všech monster na plánu, takže ne, ulice Yharnamu se nedají permanentně vyčistit. Některé úkoly a souboje s bossy jsou o to těžší, když se v nich nepřátelé zcela uzdraví při tomto kroku respawnu. Tehdy musíte obzvlášť vážit své kroky, bránit se smrti a vylepšení zuby nehty, jelikož na zabití obrovité duchovní bestie můžete mít jen pár kol, než bude vaše dosavadní pižlání tuhých životů vlivem léčivého respawnu navždy zapomenuto.

Náročné, ale férové

V první kapitole jedné třídílné kampaně možná budete mít pocit, že jste se moc nezlepšili, ale to proto, že se počítá s dlouhodobostí. Mezi jednotlivými hrami celého scénáře vám totiž zůstává balíček a nejrůznější předměty. Tedy do druhé hry už nastupujete s vylepšeným balíčkem, který do té třetí a závěrečné hry ještě o něco vylepšíte.

Pokud se ale stane, že jakoukoliv ze tří her tvořících jednu propojenou kampaň prohrajete, tedy nezvládnete splnit svůj cíl (který navíc objevujete až v průběhu hry) v časovém limitu, neprohráváte jen hru, ale i celou kampaň a musíte začít úplně od začátku.

Zní to brutálně, ale pravdou je, že jsem ve svém absolvování všech čtyř kampaní neprohrál ani jednou. Umíralo se, to ano, a hojně, ale nějakým zázrakem jsme pokaždé v posledním či předposledním kole dosáhli cíle. A pokaždé to bylo poctivě vydřené a maximálně zasloužené vítězství. 

zdroj: Vlastní foto autora

Bloodborne navíc není z těch kooperativních her, kde by výhra znamenala ztrátu zájmu v důsledku chybějící výzvy. Po dohrání jedné kampaně vám v jejím balíčku příběhů a událostí bude zbývat ještě spousta karet, protože jste zkrátka neviděli úplně všechno vlivem větvení a nesplnili všechny vedlejší úkoly, takže důvod dát si opáčko tu rozhodně je.

Nepřátelé navíc mají své karty schopností oboustranné, takže pokud se rozhodnete po prohře první hry pro okamžitý opětovný pokus, ti samí nepřátelé mohou dělat něco jiného. Nemluvě o tom, že v každé hře se mapa města staví postupně, náhodně a mohou se v ní objevit jiná území než před tím. Zkrátka a dobře, znovuhratelnost Bloodborne je obrovská, přestože obsahuje „jen“ čtyři kampaně o třech seancích, tedy 12 unikátních her.

Pochválit musím řešení komponent v krabici, které počítá s uložením jednotlivých hráčů mezi hrami jedné kampaně. Přechovávání krabice na výšku to sice nepřežije, ale pokud ji máte v poličce naležato, tak příště jen otevřete, vytáhnete box s figurkami, bleskurychle rozdáte hráčům jejich komponenty a čištění Yharnamu může pokračovat.

Do Yharnamu zas a znovu

Z textu je vám doufám jasné, že jsem si deskovku Bloodborne neskutečně užil. Může za to velká spousta faktorů od zábavného a chytrého soubojového systému přes vyprávění a atmosféru po nádherné miniatury a obecně fungující kooperaci, které je vlastně jedno, kolik u stolu sedí hráčů.

Bloodborne rovněž funguje bez jakékoliv znalosti předlohy, jelikož skvělé téma zde doprovází výtečně zpracovaná desková hra s originálními systémy, které dávají smysl samy o sobě i ve světě Yharnamu.

A co s hladem po dohrání, který se chtě nechtě dostaví? Na českém trhu to s rozšířeními bývá ošemetné. Když se základ neprodává podle představ vydavatele, rozšíření se prostě nepřeloží.

To ale není případ Bloodborne. Blackfire již oznámil záměr lokalizovat dvojici velkých rozšíření Forsaken Cainhurst Castle a Chalice Dungeon. První jmenované přidává další dvě plnotučné kampaně spolu s novými mapovými díly, figurkami a dalšími komponentami. Druhé zase dodá možnost hrát Bloodborne jednorázově, tedy ne jako více provázaných partií. No, už aby to tu bylo!