Všechny připravené? Pod kotlem hoří oheň, tak se můžeme pustit do práce. Ty Theo utíkej do lesa pro houby a k jezeru pro motýla a tady Enid poběží pro moždíř a cestou přemluví Griseldu, aby vám ukázala, jak se vaří lektvar obrany proti bestiím. A fofrem, nechcete přece, aby nás Ostara zase porazila…

Ve hře Čarodění od Michala Peichla a Albi se vy spolu až se čtyřmi dalšími hráči postavíte do rolí starších čarodějnic, získávajících nadějné nové rekrutky do svých řad. Nepůjde zde o létání na koštěti, ani o proklínání princezen, natož pak o pošetilé mávání hůlkami. Budete zde vařit lektvary, a to je poctivá a tvrdá práce, která vám však nezabere o moc víc než nějakou tu půl hodinku.

Tajemství čarodějného kotlíku

V krabici o rozměrech kapesního grimoáru najdete malý herní plán, přes stovku karet, dva tucty kartonových žetonů a velký lněný pytlík s dřevěnými žetony surovin. Surovin je zde pět druhů – červené bobule, modrá voda, fialoví motýli, hnědé houby a zelené listí a všechny jsou zobrazené i na pytlíku v podobě nápadně připomínající jistou sběratelskou karetní hru.

A karty jsou i v Čarodění srdcem celé hry a je zajímavé, že jsou oboustranné. Jsou zde karty pěti typů lektvarů, které mají z rubových stran pět různých magických nástrojů. Druhý balíček pak představuje čarodějky v pěti různých barvách a na jejich rubech najdete zvířecí pomocníky.

zdroj: Martin Lebduška

A asi vás nepřekvapí, že i druhů zvířat je zde přesně tak akorát na to, aby se každé z nich mohlo usadit ve svém vlastním cípu pentagramu. Výčet komponent završuje šest hráčských desek s přehledem hry. Magické numero zde kazí přítomnost oponentky pro sólovou hru.

Bylo by však škoda komponenty jen takhle rychle proletět a nepokochat se jimi. Dřevěné žetony surovin jsou příjemnou alternativou plastu nebo pouhému kartonu. Ale co mne vyloženě učarovalo, jsou ilustrace čarodějek jak na kartách, tak na hráčských deskách.

Ilustrátorka Veronika Vondrová zde vytvořila partu čarodějnic, která jakoby utekla ze starých kreslených pohádek. V mysli se mi hned vynořili vzpomínky na Malou čarodějnici, Mumínky a Čarodějnice školou povinné, a dostal jsem chuť ponořit se do vesele naivního kouzelného světa.

zdroj: Martin Lebduška

Čarodějné recepty

Vstupní brána do světa Čarodění není nijak impozantní ani střežená netvory, naopak je velice přívětivá. Od hraní vás dělí pouhých sedm stránek pravidel a vysvětlená je tak za chvilku. Pojďte se do toho se mnou pustit.

Uprostřed stolu rozložíte herní plánek a na každou z jeho tří částí (do hor, lesa a k jezeru) náhodně vylosujete 3 žetony surovin. Zleva pak ke každé části herního plánu vyložíte kartu lektvaru a z druhé strany zase přijdou karty čarodějek. Jako poslední k hernímu plánu vyložíte několik náhodně vybraných žetonů cílů, jejich konkrétní počet se liší dle hráčů.

Každý hráč si vybere klanovou kartu a náhodně dostane dvě počáteční karty novicek spolu se startovní kartou lektvaru. Na startovních kartách lektvaru jsou uvedená mimo jiné i čísla určující pořadí hráčů, takže není třeba vzpomínat, kdo naposled vařil vývar z mloka, aby bylo jasné, kdo bude začínat.

Když jste na tahu, tak obvykle zahrajete jednu z karet čarodějek, co máte na ruce pro akci sběr. Na každé kartě čarodějky je uvedeno, kolik věcí z jaké části plánu si můžete vzít. A jakmile si něco vezmete, hned danou věc doplníte, takže při sběru více věcí z jednoho místa vám může přijít něco nečekaného. Je na vás, jestli si vyberete kartu čarodějky, surovinu, nebo kartu lektvaru. U karet se můžete rozhodnout otočit je na rubovou stranu a místo lektvaru tak dostat magický nástroj nebo místo čarodějky zvířecího pomocníka.

Poté co si naberete, co jste chtěli, se můžete vrhnout do vaření lektvarů. Avšak za předpokladu, že máte recept, všechny potřebné suroviny a předměty a čarodějka, kterou jste teď zahráli, jej umí uvařit. Pro novicky, které máte k dispozici na začátku, je vaření lektvarů nad jejich síly, proto budete muset získat nové čarodějnice a koukat na jejich barvy. Protože zelený lektvar umí uvařit jen zelená čarodějnice, modrý jen modrá a tak dále. Některé šikovné čarodějnice umí uvařit více typů lektvarů, fialové dokonce jakýkoliv.

Pokud ale máte vše připravené, tak suroviny vrátíte zpět do pytlíku a karty čarodějky, lektvaru a použitých předmětů přemístíte nalevo své hrací desky, kde budou čekat až do konce hry, aby vám přinesly body vyobrazené v levém horním rohu.

zdroj: Martin Lebduška

Pokud nemůžete či nechcete uvařit lektvar, můžete nakrmit nějakého zvířecího pomocníka, kterého jste si vzali do zásoby a přidat ho k sobě do klanu na levou stranu desky. Nakonec zkontrolujete, jestli jste náhodou nesplnili nějaký z cílů. Pokud ano, tak si žeton cíle berete k sobě, ale v jakémkoliv případě tímto váš tah končí.

Méně obvyklý tah nastává, pokud nemůžete nebo nechcete hrát kartu čarodějnice. V tom případě si do ruky naberete všechny čarodějnice, které jste zahráli, mimo těch, co už úspěšně uvařily svůj lektvar, a z plánu získáte dvě libovolné suroviny.

Konec hry přijde, jakmile nějaký hráč uzme předposlední žeton cíle. V tu chvíli dohrajete kolo, zahrajete ještě jedno a pak se jdou počítat body. Čarodějnice, lektvary a karty cílů mají jasně dané hodnoty, ale hodnota předmětů a zvířat je proměnlivá – čím více druhů zvířat či předmětů máte, tím více bodů dostanete. Pár bodů vám mohou přinést i suroviny, konkrétně jeden bod za každý druh, který vám zbyl. Pokud máte nejvíce bodů, můžete slavit jako vítěz.

zdroj: Martin Lebduška

Očarování či rozčarování?

Čarodění je příjemnou rodinnou hrou. Není zde žádné škození a ostatním hráčům můžete lehce kazit plány maximálně tím, že z nabídky vezmete něco, co by chtěli oni. Ale s tím, jak rychle se nabídka mění, se nestane, že by vás rozhodnutí protihráče nějak zařízlo, zvlášť když některé čarodějnice vám pomohou nabídku před vaším tahem obnovit.

Nejzajímavější mi na hře přijde tempo, jakým se rozhodnete své čarodějnice využívat. Když budete nově získané čarodějnice ihned posílat vařit lektvary, zůstanou vám na sběr surovin a karet pouze novicky, a ty toho posbírají méně. Pokud ale budete s vařením otálet, může se stát, že vás ostatní předběhnou v plnění cílů a vy přijdete o body a hra skončí dříve než stihnete uvařit něco hodnotného.

Zbylá jednotlivá rozhodnutí, jako kterou kartu či surovinu si vzít, jsou poměrně přímočará. Jasně vidíte, jaké body vám co přinese a jaké věci jsou potřebné na splnění cílů a jak je který hráč blízko který splnit. Avšak náhoda zde hraje prim, takže ne vždy si můžete vzít to, co byste potřebovali. Náhoda tak vyrovnává hrací pole a o vítězství nerozhodují jen zkušenosti a pečlivě naplánovaná strategie.

Avšak náhoda take dokáže hru trochu zaseknout. Pokud jeden z cílů chce, abyste uvařili aspoň dva zelené lektvary a druhý, abyste měly dvě zelené čarodějky a ani jedna z věcí ne a ne přijít, může partie trvat o chvíli déle, než je příjemné.Ve hře totiž není žádný vývoj, a tak i ke konci děláte vlastně to samé jako na začátku, což po delší době není zábava. Naštěstí takovéto zdlouhavé partie nebývají časté a i v pěti hráčích jsme hru dohrávali pravidelně za necelou hodinku.

Čarodění herně funguje, ale pro mě jej porážejí jiné tituly v rodinné váhové kategorii. Jelikož miluji engine building, tak pro mě stále hraje prim klasika Splendor, ve které také vykládáte kartičky za barevné žetony surovin, avšak není moc tematická. Kniha kouzel je tematičtější volbou, ale zase je o něco komplikovanější, a tak může odradit malé čaroděje, já si ji však velice užívám. A pokud chci zábavu čistě o náhodě, tak sáhnu po Kvedlalech. Žádná z výše zmíněných her vás však nenechá vařit lektvary s postavičkami jak vystřiženými z večerníčku.

Ano, hlavní devizou Čarodění je to, jak hra vypadá, avšak po pár partiích jsem i zde začínal nacházet nedostatky. I když je to možná moje hnidopišství a rozmazlenost přeprodukovanými opulentními hrami, začal jsem být rozmrzelý třeba z toho, že žetony surovin jsou jednostranné a tak je musím neustále otáčet.

zdroj: Martin Lebduška

Smutnil jsem nad tím, že čarodějky jednotlivých barev mají identické ilustrace a latinské názvy lektvarů mne téměř vůbec nebavily. Při jejich čtení jsem vzpomínal na barvité názvy knih v Ex Libris a říkal si, že mi ten humor tady chybí a kouzlo, které mne po otevření krabice zasáhlo, pomalu uvadalo.

Možná teď zním až zbytečně negativně. Je to proto, že bych asi od Čarodění chtěl něco víc, jak herně tak produkčně – ne jen jednoduchou rodinnou hru s hezkou grafikou, ale magický zážitek, který by mě vtáhl do pohádek. Pokud však nejste staří morousové s přehnanými očekáváními, ale zato s nenáročnými spoluhráči, věřím, že vám Čarodění dokáže vykouzlit úsměv na tváři.