Seidži Kanai kdysi dávno s Milostným dopisem dokázal, že i s pár kartami lze vytvořit neotřelý herní zážitek, který láká jednoduchostí a baví bezprostředností. Důkazem jeho neomylné funkčnosti budiž nespočet alternativních verzí, s nimiž se herní jádro podívalo do oblíbených značek a dostalo i několik zajímavých úprav (za zmínku stojí třeba Jabbův palác nebo Lovecraftův dopis).
Je proto docela pravděpodobné, že se tvůrce hrou Wizarding Cup snažil dosáhnout toho samého. Jestli se mu povedlo vstoupit do stejné řeky dvakrát, mohou od letošního srpna zjistit i čeští hráči, jelikož Asmodee u nás hru počeštilo a uvedlo pod názvem Čarodějný duel.
Další Dopis?
Nebude trvat dlouho, než si všimnete jasných podobností se zmíněným Dopisem. Malé množství karet, přímočará pravidla a jistá dávka taktiky, vše v dokonale kapesním balení. Přesto se obě hry od sebe značně liší. Právě recenzovaná novinka je čistou dvojkovkou, kde se utkají dva králové a jejich magičtí svěřenci.
V zemi se po dlouhých 100 letech opět koná čarovný pohár, do něhož musíte vybrat vašich šest nejlepších kouzelníků, stejně jako jejich pořadí, v němž do soubojů nastupují. A tím ve skutečnosti vaše role končí. Následně se pohodlně usadíte do trůnu a doufáte, že jste tým složili důvtipně.
Osmnáct snaživců s ostrými hůlkami
Přestože předcházející odstavec měl původně fungovat jako seznámením s příběhovým zasazením a tématem, skrývá se v něm celý popis hry. Skládání týmů je opravdu jedinou velkou akcí, kterou během oněch zhruba 10 až 15 minut herního času budete dělat. A v tom tkví přednost i nedostatek zároveň.
Jediný herní materiál představuje celkově 36 karet rozdělených na dva týmy (bílý a černý). Každá z opozic má k dispozici 18 čarodějů, z nichž si vybíráte své šestičlenné magické komando. Výběr začíná jednoduchou volbou jedné karty soupeřem. Ta představuje prvního člena, k němuž vyberete ještě dalších pět. Následně si pět čarodějů uspořádáte do balíčku, zatímco posledního dáte na střídačku. Jakmile mají obě strany hotovo, začíná boj.
Automatické čarodění
V tomto bodě zjistíte, že Čarodějný duel má mnoho společného s videoherním subžánrem auto battlerů. Oba hráči pouze odkrývají vrchní karty svého balíčku, které mezi sebou porovnávají dle několika podmínek. Nejdříve zkontrolují, jestli jim schopnost na kartě nezaručuje vítězství. Pokud se tomu nestane, zkontrolují element příslušníka a porovnají ho dle diagramu vztahů mezi nimi. Tradičně platí, že oheň poráží přírodu, voda zase oheň a světlo si došlápne na stín, ale je houževnaté na všechny tři základní elementy.
Jestliže ani to nepřinese vítěze, jednoduše se zkontrolují hodnoty obou karet a ta s vyšším číslem vyhrává. Poražený odchází pryč, vítěz zůstává a protivník proti němu postaví další kartu z jeho balíčku. Takhle se pokračuje až do chvíle, než jednomu z hráčů nezbydou karty v aréně ani v balíčku. Druhá strana v takovém případě vyhrává svůj první žeton a pokračuje se dalším kolem, před nímž mohou obě strany upravit pořadí karet, případně jednu vyměnit. Kompletním vítězem se stane ten, kdo vyhraje dva ze tří zápasů.
Náhodné či soustředěné
Jde o zajímavý systém, jenž je dost možná zábavnější na papíře než v realitě. Oněch 18 snaživců je identických pro obě strany, takže zhruba tušíte, z čeho vybírá váš soupeř. Přesto si ale až na jednoho vámi vybraného nemůžete být jistí složením, tudíž v prvním duelu hraje velkou roli štěstěna. A ono upřímně i v tom dalším. Sice můžete reagovat přeskládáním a výměnou jednoho čaroděje, ale pokud jste už od začátku zvolili složení podružné protihráči, jen těžko se překlápí.
S tím se pojí asi největší problém celé hry, kterou jsou zkušenostní nůžky. Existuje propastný rozdíl mezi nováčkem a hráčem, který má za sebou několik partií. Nejlepší možnou situací je utkání dvou zkušených lidí, jelikož na sebe dokážou reagovat. Jakmile se ale utká nováček s nováčkem, případně ostřílený matador s nováčkem, ze hry se minimálně pro jednu ze stran vytrácí zábava kvůli frustraci z nepřízně náhody.
Pokud byste se do takové situace dostali, mohu vám doporučit alespoň jedno upravené pravidlo, které jsme doma zavedli. Po prvním duelu si oba hráči musí navzájem ukázat své balíčky. Docela jednoduše nastane situace, kdy prohrávající při duelech nespatří všechny soupeřovo karty, zatímco druhá strana ano. Ukázáním všech karet se proto o poznání zvětší šance pro lepší reakci.
Malé aktivity pro kouzelníky
Zároveň je trochu škoda, že schopnosti postav v mnoha případech nejsou zase tolik zajímavé. S ohledem na malé množství karet a jejich vzájemnou vyrovnanost to smysl dává, leč vytváření komb je omezené, a nakonec i zamrzí, že se tady více nepracuje s vyřazenou šestou čekající kartou.
Zároveň díky principu jednoduchého porovnávání je interaktivita hry mizivá a jestli máte potřebu do dění neustále zasahovat, tady se toho nedočkáte. Nakonec i já jsem byl překvapený tím, jak je otáčení karet oproštěné od napětí. Uznávám však, že to mohlo být aktuálním rozpoložením.
Jsem si ale jistý tím, že by Čarodějný duel pouze a jen profitoval z rozšíření. Základní krabička je v mých očích spíše důkazem o možnostech vytvořeného enginu, na němž by se určitě dala postavit zajímavá značka s téměř nekonečnými možnostmi obohacení. Takhle jde spíše o zajímavý experiment, jenž si vyzkoušejte, ale asi ho úplně nepotřebujete mít. Ani kvůli docela neotřelým ilustracím od yamamori.