Právě držím v rukou krabici hry Boj o korunu od vydavatele asmodee a krom krásné modré barvy na mě hledí i zvířátka, která mají vtipné oblečení i výrazy. Člověk si tak hned řekne že super, další hra pro děti. Tohle je určo bude bavit!
Ale otáčet krabici a podívat se na zadní stranu se vyplácí. Jeden z mývalů na obalu mi totiž říká: Hra s unikátními herními mechanismy, které zahrnují lest, zradu a dobré načasování. Aha, zrada a lest není něco, co mé děti běžně zvládají... Nebo, že by na to už přišel čas?
Každopádně mám rád, když se hra pyšní unikátním herním systémem. Takže ignoruji, že hru je nutné hrát od tří hráčů a jde se domů vyzkoušet, jak moc moje dcera zvládne zradu a škození. Uvědomuji si, že to bude poprvé v jejím deskoherním životě, co bude muset tyto dovednosti zvládnout!
Boj o korunu a její příběh
Příběhová klasika – nikdo už neví, kde vznikl první spor, jenž přerostl v nelítostné tahanice po několik generací, ale všichni chtějí vyhrát a nasadit si korunu na vlastní hlavu. A komu se to povede, vyhraje hru. Tedy, kdo získá největší bohatství. Nebo spíš, kdo má nejvíc bodů...
zdroj:
Jan Plachý
Takže téma sice hra napsané má, ale nemá na hraní žádný vliv. Neříkám, že se tu a tam někde na téma nenarazí, ale kdyby se ve výsledku jednalo o kmen opic bojující o banán, vyšlo by to asi nastejno. Každopádně v Boji o korunu opravdu není příběh moc důležitý.
Jak už z obrázku krabice či obsahu můžete vidět, hráči reprezentují různé zvířecí rody. Během čtyř kol se snaží najmout nejlepší žoldnéře a s jejich pomocí se pak dopracovat k největšímu počtu bodů. Budete tak vydělávat peníze/rubíny, nechávat protihráče ztrácet své bohatství a občas se vám podaří poštvat mývalí zloděje na cizí pokladnici a tím je opět ožebračit. Ale jak to tak bývá, protihráči budou dělat to samé!
Nadprůměrné zpracování
Za svou dlouholetou deskoherní kariéru musím říct, že nyní žijeme v době, kdy deskovky vypadají téměř vždy super. Jejich zpracování a grafická stránka je nyní tak dokonalá, že skoro v každé recenzi musím uznale říct: Je to fakt pěkné a vše na dobré úrovni.
zdroj:
Jan Plachý
Tady ale půjdu o trochu dále, protože vše ve hře je opravdu nádherně zpracované. Dvouvrstvá kartonová deska, každý šlechtický rod má svou vlastní krabičku (pokladnici), do které se dávají získané peníze i rubíny, nebo je naopak odsud musí platit. Nechybí krabička na žetony zdrojů a pak krásné karty a plastové obaly.
Ano, čtete správně, plastové obaly na karty. Ale ne jen obyčejné, průhledné, nízko micronové sáčky. Naopak. Jedná se o obaly, které nevypadají vůbec špatně a navíc mají na své průhledné straně barevný proužek s obrázkem jednotlivých rodů.
Obal a dej na hromádku
Konečně se dostáváme k tomu, co již bylo napsané na obalu hry – unikátní herní mechanismus. Celá jeho myšlenka se točí kolem nabídky karet žoldnéřů, které si hráči postupně kupují.
A jelikož se všechny jejich karty vždy dávají na společnou hromádku, musí být jasné, který žoldák kope za jaký rod. A k tomu jsou právě tyto obaly. Během hlavní fáze si hráč vybere postavu, zaplatí za ni a pak její kartu vloží do svého obalu a šup s ní lícem dolů na společnou hromádku.
Hromada karet se pak zamíchá a postupně se řeší efekt jednoho žoldáka za druhým až do doby, kdy v balíku již není žádná karta. A právě barevný pruh obalu s erbem jasně určuje, kdo bude vykonávat efekt. A tohle tvoří celou hru.
Když se třeba otočí váš žoldák, který umí ukrást rubíny, můžete hned ukázat na jiného hráče, kterému se tento efekt stane. Ale volte opatrně, jistě tam má další služebníky, kteří vám vaší „dobrosrdečnost“ mile rádi oplatí.
zdroj:
Jan Plachý
U hry Boj o korunu tak vznikají situace, kdy si navzájem jdete po krku a vracíte si jeden ošklivý čin za druhým nehledě na to, kdo vyhrává. Nebo naopak, sedíte potichu a spekulujete, kdo si nahrabal nejvíc a kdo by měl tedy nyní pěkně poztrácet bohatství (a vítězné body).
Takto se Boj o korunu prostě hraje. Kupujete žoldnéře, tvoříte společný balík a pak si navzájem vrážíte dýku do zad. Ano, jsou tam i karty událostí, které postihnou i jiné hráče, aniž by to někdo způsobil, ale i to se dá ohnout a zařídit, aby ta událost postihla toho či onoho hráče...
A jde se škodit i hodnotit
Na začátku recenze píši, že jde o škodící hru, a to rozhodně musím potvrdit. Jelikož hru hrajeme už se sedmiletou dcerkou, prvku škození jsem se dost obával. A bylo hned znát, že se jedná o hru, kde se jeden směje a druhý brečí. Boj o korunu zvládnou jen silní hráči nebo skupina lidí, která Boj nebude brát moc vážně.
zdroj:
Jan Plachý
Doporučuji se nejdřív poradit se svými spoluhráči nebo partnerem, zda by je taková hra vůbec bavila. Osobně mě Boj o korunu opravdu baví a herní mechanismmus, kde všichni vytváříme balík karet k vyhodnocení, beru jako její nejlepší prvek. Celkově ale mám pocit, že autor hry Maxim Rambourg (Drákula vs Van Helsing, Syslíci) ušel jen půlku cesty a u rozcestníku, zda má hra být pro děti nebo dospělé, se neuměl rozhodnout.
Pro děti je to přece jen hodně konfliktní a pro dospělé je tam zase málo hloubky. Umím si představit, že hráči musí vymýšlet nějaká komba ze svých karet, nebo naopak využívat větší a složitější žoldnéře, ke kterým se ale hra dostává až skoro za půlkou hry a to je už pozdě.
Také nabídka žoldnéřů je poměrně slabá a chtěl bych více bojovat o různé karty nebo vědět, že se mám připravit na obranu proti nějakému hráči. Jasně, je tu otázka, zda přijde rozšíření, ale to by znamenalo, že se hra musí přehoupnout na jednu z výše zmiňovaných stran a stát se tím, čím měla. Ale nemyslím si, že by nějaké rozšíření bylo na cestě, ale můžu se mýlit.
Naštěstí jsme skupina hráčů, kterým tento konflikt nevadí a u hraní hry byla legrace. Tedy pokud se hrálo v dospělém kolektivu, u dětí občas nějaká ta slza ukápla. Rozhodně jsem rád, že jsem měl možnost si Boj o korunu vyzkoušet a zažít zase pro mě nový mechanismus, kdy si označuji karty a čekám, až budu moct jejich efekty využít proti někomu, kdo mi taky ublížil.