V posledních letech u nás i v zahraničí bodovala napěchovaná a původně poměrně levná hra Bílý hrad a později i rozšíření Matcha. Byla založená na dice-placementu, tedy umisťování kostek, což španělští autoři využili již ve své předchozí hře Katedrála. A nyní se se všemi třemi původními tvůrci Bílého hradu, tedy s Isrou C. a Shei S. a ilustrátorem Joanem Guardietem vydáme zpět.

Namísto do poloviny 18. století se však v titulu Bílý hrad: Duel vrátíme do poloviny 16. století, kdy po příchodu Portugalců do Japonska soupeřili daimjóové o kontrolu nad zahraničním obchodem a technologiemi. Hrad Himedži, symbol feudální moci, se stal strategickým centrem pro klany usilující o získání vlivu. V novém duelu, který opět lokalizovalo TLAMA games, soupeří dva klany znovu o vliv na dvoře Bílé volavky. Tentokrát to však bude bez kostek.

Staronové zápolení

Partie duelového Bílého hradu se odehrává ve dvou kolech po šesti tazích, v nichž vždy provedete dvě akce. Namísto kostek jsou základem hry válečky luceren, které hráči střídavě v prvním kle rozmisťují po herním plánu, zatímco v kole druhém je naopak sbírají a umisťují zpět na svou desku.

Zatímco při rozmisťování hráč provede dvě akce políček, mezi než lucernu položil, při sběru je umisťuje na své řady karet luceren a získává zdroje z jejich aktivace podle barvy.

zdroj: Radek Rath Malý

Tah s skládá ze čtyř kroků. Nejprve můžete zasáhnout do rozložení žetonů akcí na herním plánu, máte-li k dispozici fialový žeton aktivace. Tím můžete prohodit dvě akce v hradu mezi sebou a připravit si lepší pozici pro sebe, nebo naopak zkomplikovat plány soupeři. Poté přijde krok s lucernou.

Ve vykládacím kole umístíte jeden ze svých válečků lucerny na některou lokaci v hradu, nebo ve stahovacím kole jeden váleček z hradu stáhnete zpět na svou desku. Barvy hrají zásadní roli, protože v jedné lokaci nesmí být dvě stejné barvy a některé lokace omezují, jaký váleček na ně vůbec smíte položit.

Jakmile váleček položíte, okamžitě aktivujete zisk zdrojů z barvy lucerny, kterou jste právě zakryli. Ve stahovacím kole se řídíte barvou odebrané lucerny. Získáte všechny viditelné odměny v dané barevné oblasti – suroviny, mince, pečetě daimjóa nebo body klanu. Čím víc karet luceren v jedné barvě nasbíráte, tím silnější budou tyto aktivace, a právě tady se postupně rozjíždí váš engine.

zdroj: Radek Rath Malý

Ti vlivní ovlivňují svět

Čtvrtým krokem je v závěru vašeho tahu provedení dvou akcí, které sousedí s lokací, na níž jste s válečkem lucerny pracovali. Můžete nakupovat karty vlivu, obchodovat se zbožím, vysílat pečetě do zahrad, cvičit vojáky, postupovat po společenském žebříčku pomocí dvořanů, aktivovat další lucerny nebo vylepšovat karty, aby se započítávaly do závěrečného bodování. Pokud se vám některá z těchto akcí nehodí nebo ji nemůžete zaplatit, nahradíte ji odměnou ze studny, což vám dá alespoň malý kompenzační přínos.

Karty vlivu tvoří důležitou část hry. Když si je koupíte, přinesou vám okamžitý efekt, ale jejich skutečná síla se projeví až tehdy, když je později vylepšíte a otočíte. Teprve pak se jejich symboly započítávají při závěrečném bodování. Právě rozhodování, kdy kartu jen využít a kdy ji obětovat akci vylepšení, je jedním z klíčových strategických momentů celé partie.

Hra plynule přechází z vykládacího kola do stahovacího, přičemž se mění i tempo a pořadí tahů. Ve stahovacím kole se válečky vracejí z hradu zpět k vám, znovu aktivují lucerny a dávají poslední šanci získat klíčové akce a body. Jakmile je stažen poslední váleček a tah je dokončen, hra okamžitě končí a přichází závěrečné bodování.

Na konci sečtete body získané během hry a přidáte body za zbylé suroviny, mince a pečetě. Vynásobíte pozici na společenském žebříčku nasbíranými symboly praporů nobori, dále pak rozdílným způsobem vynásobíte své dřevěné pečeti se symboly katany či přilby kabuto. Nakonec mezi sebou vynásobíte symboly modrého a bílého jeřába. Kdo ukořistil více bodů, může se vydat do hradu Himedži pro misku rýže.

Kolik Bílých hradů potřebujete?

Na začátku vyvstala otázka, zda má Bílý hrad v novém duelovém zpracování vůbec smysl. Původní hutný strategický Bílý hrad byl dobrý v jakémkoliv počtu hráčů sám o sobě i s rozšířením Matcha přinášejícím nové zdroje a způsoby bodování. Přestože vynikal zejména ve třech hráčích, ve dvou to bylo skoro stejně tak dobré.

No a u Duelu se bavíme o zcela jiném základním mechanismu a stejných ilustracích. Ústřední systém je určitě inovativní a tematicky nevybočuje z nabídnuté atmosféry středověkého Japonska, byť se tvůrci mohli na duel vykašlat a udělat zcela novou hru s odlišným vizuálem. Po mechanické stránce tak doma uživíte obě hry, pokud vás herní systémy nadchnout.

zdroj: Radek Rath Malý

Zážitek z Duelu, ostatně jako i v případě původní hry, stojí především na plánování, načasování a práci s omezeným počtem tahů. Dvoufázová struktura partie – nejprve vykládání luceren a příprava pozice, následně jejich stahování a maximální využití vybudovaného enginu – vytváří přirozené napětí a pocit nevratnosti rozhodnutí.

Přestože to vytváří zdání absence náhody, ta tu notně úřaduje v odhalených kartách vlivu i luceren. Výkon akcí na plánu a barevná omezení lokací přinášejí chytrou, spíše nepřímou interakci mezi hráči.

Bílý hrad: Duel je kompaktní, ale hutná taktická hra s věčným nedostatkem zdrojů. Smysluplné strategii je zamezeno nutnou reaktivností na tahy soupeře z hlediska měnících se barevných podmínek pro umístění vaší figurky lucerny, jakož i v možném prohazování akčních žetonů mezi sebou v tahu soupeře. Samozřejmě i tak se snažíte načrtnout nějakou svou osu počínání.

zdroj: Radek Rath Malý

Pro závěrečné bodování je nutné neustále sledovat soupeře a snažit se odhadnout, na které symboly hraje. Obvyklou cestou je zvolit dva symboly z vlajek, mečů, přileb a dvoubarevných ptáků origami. Za každým symbolem se skrývá trochu jiná matematika pravděpodobnosti a po našich několika partiích nemohu s jistotou říct, zda existuje vítězná strategie a která to je. Nezablokujete-li však soupeře, tak při troše štěstí, kdy do hry přijdou všechny kusy daného symbolu či jejich většina, vás snadno převálcuje.

A kdo by hledal sólo mód, hledal by marně. Sami tvůrci ho z počátku vůbec nechtěli řešit a následně se jim přes několik variant nepodařilo najít tu správnou cestu k pravidlově shodné, nenáhodné zábavné hře. Takže už abyste si hledali svého živého, znepřáteleného nindžu!