Martin Wallace je leviatanem deskovkářského světa, který si zarputile razí svojí vlastní cestu hráčskými vodami. Jeho duševní autorská dílna už naše stoly zaplavila hrůzným množstvím titulů, jejichž datum zrození sahá daleko do devadesátek. Nemůžu říct, že by některá z jeho her našla zamilované místo v mém srdci, nebo bych ji vyloženě adoroval. Přesto jeho počiny kolem mne vyplouvají s železnou pravidelností a podmaňují si mě svým leckdy neotřelým přístupem či snahou o originální použití zavedených mechanismů.

Hodiny dějepisu v leckom zanechají pocit, že renesance je sladké období, které sebou přiválo kulturní a uměleckou obrodu. Rozkvět vědy a nových směrů filosofického i teologického myšlení, rozpuk kapitalismu, svobody těla i ducha. Jenže tyhle romantické představy z červené knihovny historie krutě kontrastují s realitou čtrnáctého až šestnáctého století. Stále ještě temná realita středověku je protkaná brutalitou vojenských tažení, krvavě potlačovaných rolnických povstání i zrůdnou inkvizicí. Do jaké míry renesance rezonuje klidem a mírem můžete sami zažít prostřednictvím Pax Renaissance. Název, který vám na konci partie bude možná připadat až krutě ironický.

Deskové hry jsou opravdu zvláštní. U stolu sedí partička, která se evidentně dobře baví. Mezi sebou má rozložená kvanta potištěného papíru, figurky, žetony, ilustrované karty. Celé to vypadá jak výkladní skříň obchůdku se suvenýry v lunaparku. Do toho se ozývají podivná prohlášení: „Dostanu tři kvíky.“ Postáváte u stolu, ale pokud neznáte pravidla, pravděpodobně to celé nedává smysl. Za chvilku už si připadáte jako při sledování záznamu z léčebny pro duševně choré. Jenže tohle všechno je v pohodě proti tomu, jak bizarně působí partie novinky The Mind, kterou někteří označují za ultimátní deskovou hru a jiní za totální blbost.

Výborně inovované domino

Ponořit se šest let nazpátek a vytáhnout z minulosti deskoherní poklad není zas tak velké retro, jak by se mohlo videohernímu nadšenci zdát. Deskové hry nemají krátkodobou životnost. Jsou to spíš takové sušenky zábavního průmyslu. Dobré deskovky budou dobré i za několik let. A přesně to je případ Lords of Waterdeep.

Zatímco převážná většina zpracování vikinské kultury čerpá především z propracované a barvité mytologie, Nájezdníci ze severu se věnují pragmatické části severského běžného života. Tím je samozřejmě boj, služební cesty do zahraničí za účelem plenění, trocha přízemního hospodaření a nějaké to tradiční obětování bohům. Slabší povahy a majitelé rodin a ratolestí nemusí propadat panice. Všechno se děje v komiksově laděné rovině. Na stupnici od Asterixe po seriál Vikingové jsme blíže prvně jmenovanému zpracovaní. Násilí, ale vhodné pro děti.

Vítám vás u třetí a zároveň závěrečné části seriálu o hrách místní provenience. Zatímco předchozí díly se věnovaly – řekněme si to otevřeně – veskrze seriózní zábavě (viz Objevujeme české deskovky – část I. a Objevujeme české deskovky – část II.), dnešní díl si bere na paškál odlehčené karetní a párty zábavičky. No, i když, párty…

Pavoučí síť, která v prvním díle tohoto seriálu zachytila několik deskových her, se zaměřila na kusy prodchnuté fantasy a fantazií. I v této části mají všechny hry jednu věc společnou – prověří vaši inteligenci. Se svými soupeři svedete především intelektuální bitvy, při kterých zaposilujete zejména v dutinách lebečních.